Malá skupinka badatelů z univerzity v Utrechtu publikovala své závěry v magazínu International Journal of Environmental Research and Public Health. Impulsem k výzkumu jim byla zpráva o vojenském veteránovi trpícím post-traumatickou stresovou poruchou, kterému byl odepřen přístup na kliniku v nemocnici s asistenčním psem. Nejde o první podobný případ, badatelé se tedy zaměřili na konkrétní otázku: je skutečně nehygienické pouštět asistenční psy do nemocnic?

Pokud zvíře pouze prochází areálem a doprovází svého člověka, pak podle závěrů výzkumů nepředstavuje žádnou hrozbu. U asistenčních psů se totiž předpokládá, že jsou například cvičení ovládat své biologické potřeby. Jejich samotné tělo pak není zdrojem špíny. Pilotní studie totiž ukázala, že psí tlapky jsou čistší, než podrážky bot. Pokud se tedy bavíme o běžném provozu – na chodbách a „obyčejných“ klinikách, kde neplatí zvláštní režim – pak padá argument zákazu jejich přítomnosti kvůli špíně na chodidlech.

Výzkumníci pracovali se skupinou 25 asistenčních psů, kteří se pohybovali nějakou dobu v běžném městském provozu. Pak jim byly odebrány stěry z tlapek. Stejně tak badatelé vzali vzorky z 25 párů bot a pro srovnání od 25 obyčejných psích mazlíčků.

Jasné výsledky

Při laboratorním zkoumání vzorků se zaměřili na přítomnost skupiny fekálních bakterií typu Enterobacteriacea , které jsou velmi běžné ve volném, obydleném prostoru. Dále pak vědci hledali i časté bakterie skupiny Clostridia, které jsou zdrojem průjmu „ze špinavých rukou“.

Tento výběr odůvodňují staršími studiemi, které dospěly k závěru, že různé člověku skutečně nebezpečné bakterie, jako například MRSA (zlatý stafylokok), VRE (enterokok) či ESBL, se málokdy vyskytují u psů a na psech. Vědci také vědomě nebrali ohled na psí sliny, neboť podle nich asistenční psi bývají cvičení k tomu, aby při zkoumání okolí neolizovali předměty, a celkově jsou vybíráni tak, aby sliny nešířili.

Jak jsme uvedli, výsledky byly poměrně přesvědčivé. Enterobakterie se na packách v menší míře vyskytovaly – zároveň ale jejich výskyt na podrážkách bot byl výrazně větší. Průjmové klostridie pak psi na končetinách neměli vůbec, přičemž na botách byl dvakrát výskyt zaznamenán. Zajímavé také je, že nebyl výrazný statistický rozdíl mezi asistenčními psy a běžnými mazlíčky.

K zákazu není důvod

Celá studie byla jen pilotní, což značí, že pracovala s omezeným vzorkem pro ukázku metodiky. Pro přesnější výsledky by bylo potřeba realizovat obdobný výzkum na mnohem větší skupině psů a lidí – což má mimochodem badatelský tým v plánu. Faktem ale je, že dosavadní výsledky mají jeden závěr: psí tlapy nejsou větším rizikem pro hygienu, než lidské boty. Pokud je někam povolen přístup lidem ve venkovních botách, pak by – pokud se závěry výzkumu potvrdí – nebyl důvod zakazovat tam vstup asistenčním psům.

Vyjasnění této otázky je přitom poměrně důležité. V Holandsku, kde byla studie provedena, uvádí statistické průzkumy mezi uživateli služeb asistenčních psů, že až 81 % z nich se setkává pravidelně se zákazem vstupu na veřejná místa se psem. To přitom holandská legislativa přímo zakazuje.

Na vině může být nedostatečná osvěta v tom, co je to vlastně asistenční pes, jak důležitá jeho role je a jak je cvičený. Pokud by se taková osvěta navíc podpořila vědeckým výzkumem o čistotě těchto psů, pak by to mohlo zdravotně postiženým pomoci.

Pro Česko podobné statistické průzkumy nemáme, nedělejme si ale iluze, že to u nás mají čtyřnozí pomocníci vždy jednoduché. Služby těchto trpělivých a obětavých lidských přátel jsou ale přitom potřebným lidem k nezaplacení. Byla by proto škoda jim klást překážky jen kvůli stereotypu „špinavého psa“.