Vztah mezi člověkem a psem je v mnoha ohledech ve zvířecí říši unikátní. Svou hloubkou přerostl prostou symbiózu – psi jsou pevnou součástí našich životů, které jim často přizpůsobujeme. Zároveň je dnešní podoba psa do značné míry dílem člověka, který po tisíce let působil na jeho evoluci.

Hezky to ilustruje, jak pes pracuje s očima. Cizího psa sice dlouhým pohledem znervóznit můžete, u vlastního mazlíčka se ale často setkáte s tím, že vám pohled opětuje. To je něco, co u ostatních domestikovaných savců příliš nevidíme. Kočka umí zamrkat, ale většině z nich zírání z očí do očí moc komfortní není. Podobně kůň si vás rád prohlédne, umí číst z výrazu tváře, když se mu ale do očí zadíváte, tak uhne. Pes ovšem jako by chápal důležitost očního kontaktu pro komunikaci s člověkem.

To ostatně naznačuje i probíhající vědecký výzkum, který se v nejbližších týdnech dočká publikování. Stojí za ním velký vědecký tým z různých pracovišť pod vedením profesorky Anne Burrowsové z Duquesne University v Pittsburghu. Na chování sledovaných psů se dalo totiž dobře popsat, jak složitě a sofistikovaně pracují s výrazivem tváře.

Mimické svaly 

Nová studie se mimo jiné detailně zaobírá drobnými mimickými svaly ve tváři, které umožňují ovládat výraz obličeje. Specifika psů vyniknou při srovnání psa domácího a vlka šedého. Jsou to blízcí příbuzní, jejichž cesty se oddělili před asi 33 tisíci lety. Lidé začali domestikovat společného divokého předka dnešních psů a vlků a tím otevřeli cestu k budoucímu soužití. I když dnes některá psí plemena vlka nápadně připomínají, na úrovni jemnějších biologických rozdílů si zase tak podobní nejsou. To platí i pro mimické svalstvo. U člověka, psa i vlka jsou přítomná svalová vlákna umožňující rychlé stahování. Vlci ale mají mnohem větší procenta vláken „pomalých“ než my a psi.

Základní rozdíl je v tom, že rychle pohyblivá vlákna umožňují rychlejší a jemnější změny mimiky. Zároveň se rychleji unaví, proto nás mohou z dlouhého úsměvu bolet tváře. Vlákna pohyblivá pomalu jsou zase důležitá pro dlouhé svalové stahy – jako například při vlčím vytím. Jinými slovy: zatímco vlci vyli a komunikovali spolu na dlouhé kilometry daleko, pes se pomalu přizpůsoboval komunikaci s lidmi. Nemáme totiž tak dobrý sluch, ani čich – zrak a řeč těla je pro nás ale klíčová.

Zvláštní sval pro „psí oči“

Psí obličejové svaly jsou tak paradoxně v něčem mnohem podobnější těm lidským než vlčím. Jde to dokonce tak daleko, že psi mají zvláštní sval v oblasti obočí, který u vlků absentuje – a který je klíčem k tajemství psího pohledu. Slavné „psí oči“, kterými mazlíček prosí, žadoní, obměkčuje, jsou totiž výsledkem práce tohoto svalu. K tomu se přidávají další anatomické rozdíly psí a vlčí tváře, které jsou důsledkem evoluce. Naši mazlíčci mají častěji sklopené či visící uši, velmi často barevnou srst ve tváři, obecně také stále kratší čumáky.

Jejich obličeje se zkrátka formovaly během tisíciletí podle našeho estetického vkusu. Ten se sice proměňoval, základní linka směrem ke tvářím „oduševnělejším“ či „komunikativnějším“ byla stále přítomná. Některé studie se dokonce domnívají, že současný trochu nezdravý vývoj, který směřuje u šlechtění ke stále kratším čumákům a větším očím, je důsledek našeho podvědomí, které preferuje psy připomínající v něčem roztomilé dětské tváře. Pravda, to není zrovna asociace, kterou by v nás vyvolával plochonosý mops. Zároveň ale tato naše psychologie je také důvodem, proč nám připadají tak roztomilá štěňata. Některé slepé uličky šlechtění jsou pak možná důsledkem nevědomé snahy připodobnit štěňatům i dospělé psy.

Jisté je ale to, že vliv člověka na evoluci psího obličeje je zásadní. A opět, tento proces je do značné míry nevědomý. Když hodně zjednodušíme principy přirozeného výběru, pak lze říct, že schopnost pracovat jemněji s výrazem tváře byla evoluční výhodou. Tak se po desítky generací u psů zlepšovala schopnost pracovat s mimikou a komunikovat s lidmi, včetně vyvinutí nového svalstva, protože tvor komunikativní měl v lidsko-psím společenství výhodu.

Všechno výše řečené lze shrnout poměrně jednoduše: až vás pejsek zase aktivuje slavné psí oči, když se bude snažit vyžebrat oblíbený pamlsek, pak pamatujte – onen prosebný výraz je výsledek složitého vývoje. Možná, že právě schopnosti psí tváře jsou to, co ze všeho nejlépe definuje náš společný příběh a naše přátelství. S vlkem na sebe prostě očka házet nebudeme.