To, že nesmíme vnímání zvířat podceňovat, jistě chápe každý chovatel domácích mazlíčků. Naši zvířecí přátelé dokážou znovu a znovu překvapovat svými schopnostmi. V případě nově publikovaného výzkumu je ale potřeba zdůraznit, že kognitivní schopnosti a míra inteligence spolu částečně souvisí, nejsou ale totéž.

Někteří tvorové mohou vnímat realitu odlišným způsobem, který se nám třeba jeví „primitivní“, o to více excelují v jiných oblastech. V případě myší by ale možná leckdo intuitivně nečekal příliš závratné výsledky. Ano, myška musí být pohotová a hbitá, aby dokázala přežít. Rychle se orientovat v prostoru a reagovat na podněty. Ovšem schopnosti složitého vnímání spojujícího obrazy se skutečnými předměty badatele překvapilo. 

Výzkum vedl neurolog Robert Stackman z Atlantické univerzity na Floridě. Byly při něm myším ukazovány obrázky (tedy dvojrozměrné projekce) různých výrazných objektů, například šachové figurky, hromádky lego kostek a podobně. Následně byly obrázky nahrazeny skutečnými předměty, z nichž část mohly myši předtím vidět, část byla úplně nová. Právě dříve neviděné předměty chtěly pak takřka ve všech případech prozkoumávat detailně, objekty spatřené na vyobrazení takový zájem neprobouzely.

O známé už zájem nejevily

Myši si spojily obrázek a objekt, takže o už pozorované nejevily skoro zájem. Stejné výsledky se pak ukázaly při práci s variantami – obrázek ukazoval různé úhly, měnila se kompozice a realističnost vyobrazení, případně byl obrázek ztmavený či naopak přesvětlený. Ve všech případech myši stále spojení objektu a vyobrazení chápaly. 

Pokračování experimentu už bylo bohužel invazivnější, a ne moc hezké pro milovníky zvířat. Přineslo ale další cenné poznatky. Při znehybnění neuronů mozkového hipokampu myši svou výše popsanou schopnost ztratily. Potvrdila se tím už dříve postulovaná hypotéza – daná například pozorováním podobných experimentů u primátů či měřením mozkové aktivity u lidí – že právě hipokampus je jedním z hlavních center kognitivních schopností savců. 

Potenciál myšího mozku

Už dříve se vědělo, že myšky dokáží rozpoznat předmět, se kterým se dříve setkaly. Tato nově popsaná schopnost spojovat si skutečné předměty s jejich vyobrazeními ale posouvá potenciál myšího vnímání reality do nečekaných hloubek.  

Pro neurology mají tyto poznatky největší význam směrem k poznávání lidského mozku. Ten myší totiž může zjevně v některých situacích sloužit jako modelový i pro lidskou kognici. Obecně se také díky podobným studiím prohlubuje poznávání procesů, které v mozcích savců vedou ke spojení objekt-jeho obrázková interpretace. Tím se skoro dostáváme až na pole představivosti, abstraktního myšlení a chápání symbolů, tedy do nejsložitějších sfér toho, jak mozek vnímá a chápe realitu. 

Ani samy myšky, které i v tomto případě opět padly na oltář vědy, z toho ale nevycházejí špatně. Jejich chovatelé – a celkově milovníci malých hlodavců – mají další pádný důkaz, že i u těchto mazlíčků musíme počítat se složitým potenciálem mysli. Myši zjevně nejsou jen jakési biostroje na množení a zemědělské škody. Jestliže takto složitě vnímají své okolí, pak můžeme přemýšlet nad tím, jak vnímají nás a kdo má koho ve vztahu chovatele a mazlíčka vlastně radši.