Každý chovatel koček může potvrdit, jak vytrvalý dokáže jeho mazlíček být, když se snaží dostat za zavřené dveře. Škrábání dokáže být tak otravné, že člověk raději kočce ustoupí a do místnosti ji vpustí.

Když jste slovutný matematik, fyzik a astronom soustředící se na své bádání, dokáže vás jistě škrábání na dveře dohánět k šílenství. Tak to údajně bylo i s Newtonem. Ten se sice nikdy neoženil a žil prakticky samotářský život, měl však slabost pro kočky - zmínky jsou například o jeho kocourovi Diamondovi.

Legenda praví, že na univerzitě v Cambridge ho kočky courající z a do místnosti jeho kanceláře za doprovodu mohutného škrábání na dveře neustále rušily od bádání. Nechal si proto od místního truhláře ve dveřích vyříznout dvě díry - velkou pro kočku a malou pro její koťata. Kočky tak mohly libovolně vstupovat do místnosti a opouštět ji, aniž by kohokoli rušily. Jen se tedy badatel ve svých úvahách trochu spletl - menší otvor zůstal nevyužitý, protože koťata následovala svou matku tím větším.

Co je na příběhu pravdy, je otázkou. Údajně se však skutečně ve dveřích jeho kanceláře v Cambridge nalezly dva otvory...