Vědecké bádání vedl spojený tým biologů a odborníků na zvířecí chování z Velké Británie a Německa. Pro své výzkumy pracovali s druhem vrány novokaledonské (Corvus moneduloides), která je endemickým druhem dvou pacifických ostrovů a je považována za jedno z nejinteligentnějších zvířat vůbec. Vědci je proto už nějakou dobu používají jako modelový druh při řešení otázek evoluce užívání nástrojů a plánovaného chování.

Tyto chytré vrány totiž nejen že umí nástroje používat, ale dovedou si je i vyrobit – a to nejen úpravou existujícího předmětu, ale i zkombinováním více součástek. To je schopnost, která byla doposud pozorována pouze u primátů. 

Při shánění potravy v přírodě postupují tak, že pečlivě drobnými klacíky rýpou do otvorů ve dřevě. Larvy hmyzu, které se zde schovávají, reagují na podráždění tak, že se do klacíku zakousnou a vrána si tak může chutné sousto pohodlně vytáhnout. Případně dokážou větvičkou s trochou námahy vytáhnout i nepohyblivý kus hmyzu.

Když chce ovšem pták jíst, často se potýká s tím, že mu použitý nástroj z větve upadne či že ho vyfoukne jiná vrána. S tímto přirozeným chováním pak pracovali vědci při experimentu, kterého se účastnilo 27 jedinců. Byla při tom snaha vybírat vrány tak, aby jejich projevy nebyly ovlivněné předchozím výcvikem, šlo tedy vesměs o ptáky z divočiny.  

Zahnutý klacík je cennější

Nejprve se potvrdilo, že když dostaly vrány na výběr mezi rovným a zahnutým nástrojem, v drtivé většině preferovaly ten zahnutý. Předchozí zkušenosti a schopnost učit se jim totiž říkaly, že se s tímto tvarem mnohem lépe pracuje a má výrazně vyšší efektivitu. Jiné výzkumy ukazují, že pokud má nástroj háček, vrány s ním zachází o tolik obratněji, že se dostávají k soustu až desetkrát rychleji. V divočině se ale podobný nástroj získává výrazně obtížněji než prostý rovný klacík – lze tedy říci, že je cennější. 

Jeden z experimentů se opakoval dvakrát během několika dnů, aby se potvrdil jeho statistický výsledek. Vrány při něm dostaly k dispozici kládu s otvory, kde se skrývali oblíbení pavouci či kousky masa.  Pracovat přitom mohly buď jen s rovným nástrojem nebo dostaly k dispozici klacík připravený tak, aby se z něj dal zahnutý nástroj vyrobit. Jak jsme uvedli, starší studie potvrdily, že vrány tuto schopnost mají.

U naprosté většiny ptáků pak bylo prokazatelně sledováno chování, při kterém dávaly vrány mnohem větší pozor na zahnutý nástroj, který si samy vyrobily. Rovná větvička je něco běžného a není potřeba si to hlídat. Zahnutý nástroj má ovšem svou cenu a byla by škoda o něj jen tak přijít.

Vrány prokazovaly své chápání ceny věcí tak, že zatímco rovné nástroje klidně zahodily, ty zahnuté si buď pečlivě držely pod nohou, nebo je dokonce během konzumace ukládaly do prázdných děr. Hodnotu přitom asi spatřovaly v samotné efektivitě nástroje, neboť stejně pečlivě střežily klacíky s háčkem poskytnuté i vyrobené.  

Ptáky není radno podceňovat

Chování se opakovalo tolikrát, že ho lze považovat za prokázané. Můžeme tedy říci, že tito ptáci mají alespoň nějaké chápání konceptu hodnoty věcí. Ano, sami autoři studie uznávají, že jim chybí práce s větším vzorkem a také že jde o výsledek jednoho konkrétního druhu. Hned ale odkazují na jiný, probíhající výzkum, který sledoval podobné chování u vran havajských. Výsledky náhodně pochytaných, netrénovaných vran z divočiny ale rozhodně stojí za pozornost. 

Vědci měli dlouho tendenci inteligenci ptáků podceňovat. Jejich malé mozečky naznačovaly, že to s ní nebude příliš slavné. Dokud se neukázalo, že klíčová je hustota neuronové sítě, nikoliv objem mozkovny. Nejprve studie papouščího chápání lidské řeči prokázaly, že nejde o prosté napodobování. S každým dalším výzkumem se ale ukazuje, že ptáky rozhodně nesmíme podceňovat. Ví to chovatelé nejen exotického ptactva, ale právě i oblíbených – nadaných a společenských – krkavčích mazlíčků.