Poznání kognitivních a smyslových schopností vlků přispívá i k poznání historie našich psích přátel. Aby totiž lidé v pravěku vůbec mohli započít domestikaci psů, museli mít takříkajíc na čem stavět. Bez možnosti si porozumět s potomky kdysi divokých tvorů by dlouhá cesta k ochočení nebyla možná. I to je důvod, proč autory nové studie zajímala schopnost vlků rozpoznávat různé lidské hlasy. Až doposud se totiž této otázce nikdo odborně nevěnoval.

Vědci si pro svůj experiment zvolili vlky z pěti zoologických zahrad a obor ve Španělsku. Pracovali celkem s 24 jedinci vlka šedého, a to obou pohlaví a ve věku 1–13 let. Vlci obecně zvyklí na lidi byli skrze reproduktory vystaveni nahrávkám hlasů cizích osob. Neprojevovali o ně zájem a v zásadě po prvním prověření o co jde je začali ignorovat. Jakmile se ale ozval hlas osoby známé, obvykle pečovatele či ošetřovatele, byla reakce jiná.

Vlčci moji

Experiment má poměrně roztomilý rozměr, na vlčí šelmy totiž pečovatel v nahrávce měkkým hlasem volal: „Copak je, vlčci moji?“ nebo „Ahoj, drobečci, dobré ráno, jak se vede.“ Vlčí reakce by pak byla dobře známá všem majitelům psa – jakmile uslyšeli povědomý hlas, zvedli hlavy, napřímili uši a otočili se směrem k domnělému mluvčímu.

Aby byl efekt hlasu otestován důkladně, pouštěli vědci následně nahrávku opět hlasů cizích. Vlčí pozornost rázem opadla. Pro potvrzení, že zvířata reagují opravdu na hlas samotný, a ne třeba na známá slova, byla závěrečná nahrávka provedena opět známou osobou, která ale tentokrát proslovovala neznámé i nesmyslné fráze. Vlci přesto zareagovali opět probuzeným zájmem.

Slavná fotografie „His Master’s Voice“, ve které pejsek naslouchá hlasu svého člověka z gramofonu, má tak ve vlcích své překvapivé pokračovatele. Autoři výzkumu uvádějí, že jejich poznatek o schopnostech vlků rozpoznat lidské hlasy, je důležitější, než se třeba zdá na první pohled. O psech se říká, že jsou perfektně naladění na lidský druh, jak je ale zřejmé, značný potenciál porozumět v sobě mají i vlci. Genetický základ psích schopností tak musel být přítomen už u společného předka našich nejlepších přátel a jejich divokých bratranců. To muselo lidem v pravěku výrazně pomáhat při snaze o domestikaci psa.

Evoluční výhoda

Závěrem se pak vědci zamýšlí nad další možnou implikací svého zjištění. U lidoopů byla schopnost rozpoznávat známé lidské hlasy potvrzena už dříve. Menší výzkumy ji naznačují i u slonů, obecně ale nejde o příliš frekventované téma. Je ovšem možné, že nám naslouchá mnohem víc druhů, než jsme si dříve mysleli. Schopnost rozpoznávat jedince cizího druhu na základě hlasu totiž může být jistou formou evoluční výhody. Víte, s kým máte tu čest a co od něj případě čekat.

Ostatně celou otázku lze úplně obrátit: není možné, že i psi naslouchají jiným druhům? Nedokáží rozpoznat podle hlasu známou kočku ze sousedství a cizího narušitele? Některé chovatelské zkušenosti to naznačují, tvrdá data ovšem chybí. Prostor pro další výzkum zvířecího naslouchání (nejen) lidem ale zůstává otevřený.