Podle autorů jde o první podobnou studii po dvaceti letech. Lze asi dopředu říci, že nejde o komplexní, vyčerpávající výzkum – jeho význam tkví hlavně v tom, že pojmenovává rizikové faktory, ukazuje možnosti metodiky, a otevírá tak prostor dalšímu bádání. Studie přitom říká, že pro začátek stačí jen drobné úpravy podmínek, aby se bezpečnost závodů zvýšila. Koňské klopýtnutí a následný pád je totiž situací, která velmi ohrožuje nejen zvíře, ale i jeho jezdce a další účastníky závodu. 

Závody za posledních 11 let

Tým vedený veterináři Euanem Bennetem a Timem Parkinem podporovala mezinárodní jezdecká asociace FEI. Podařilo se proto sesbírat data ze všech závodů zaštítěných FEI za posledních 11 let - řeč je tedy takřka o všech mezinárodních dostihových šampionátech, světových dostizích i olympijských závodech. Badatelé se při tom zaměřili na tzv. cross-country, tedy závody s překážkami, které mají posuzovat obratnost koně a jezdce v nápodobě přirozeného terénu. Netřeba zdůrazňovat, že právě u takových soutěží jsou pády asi nejčastější. 

Selekce výsledků nakonec dala na 187 602 startujících koní ke statistickému vyhodnocení. Z tohoto počtu spadlo 1,5 procenta zvířat, ve 3,5 procenta případů došlo k vyhození jezdce. Sledováno bylo období let 2008 až 2018, autoři studie ale dodávají ještě jednu statistiku: od roku 2000 na monitorovaných závodech zemřelo minimálně 50 žokejů a 109 koní. 

Statistické faktory

V případě koňských pádů se dále statisticky vyhodnocoval profil trati, konkrétní příčiny pádu, ale i vlastnosti koně. Sami autoři říkají, že jejich studie je v podstatě hlavně záležitostí statistickou. To zdůrazňují i v té souvislosti, že nejde nikdy s určitostí říct, že daný kůň nebo jezdec spadne. Lze ale popsat co přispívá k vyšší či nižší pravděpodobnosti a podle toho s procenty takříkajíc hýbat přijetím příslušných opatření. 

Jaké tedy vlastně byly podle předkládané studie konkrétní faktory zvyšující pravděpodobnost pádu? 

• Příliš dlouhé trati 

• Vyšší počet startujících 

• Vyšší úroveň koní (ovlivňující rychlost a náročnost trati) zvyšuje pravděpodobnost pádu 

• Klisny statisticky padají častěji než valaši 

• Pokud kůň závodí po době delší než 60 dnů 

• Menší zkušenost koně (méně předchozích startů oproti ostatním v závodě) 

• Mužští žokejové padají statisticky častěji než ženy 

• Mladší jezdci padají častěji než starší, stejně jako ti, co nezávodili více než 30 dní 

• Závodníci, kteří z různých důvodů nedokončili předchozí závod, měli vyšší pravděpodobnost pádu 

• Jezdci a koně, kteří dosáhli špatných výsledků v drezuře, mají pak zvýšenou šanci pádu při cross-country 

Autoři studie jsou si vědomi toho, že ne všechno dokážou pořadatelé ovlivnit. Přesto závěrem vyslovili přání, aby se začaly alespoň některé rizikové faktory při pořádání koňských závodů zohledňovat. Žádoucí navíc je, aby podobné výzkumy pokračovaly, a organizátoři i veterináři tak měli v ruce tvrdá data, se kterými mohou při snižování rizik pracovat.