Vytvoření hybridních zvířat patří mezi příklady radikálního zásahu člověka do volné přírody. V podstatě se ovšem moc neliší od cíleného šlechtění plemen dnešních mazlíčků – chovatel se snaží spojením dvou tvorů přivést na svět nového, obdařeného žádoucími vlastnostmi či vzhledem. Tázání se po nejstarších hybridech je tak přirozené, souvisí totiž s vědeckým zájmem o domestikaci jako takovou. 

Nová studie mohla vzniknout díky objevu několika desítek zvířecích koster při výzkumu vedeném po roce 2000 na syrském archeologickém nalezišti Umm el-Mara. Tato lokalita představovala královský pohřební komplex datovaný do doby 2600 př. n. l., který byl kulturně spřízněn s mezopotámskými Sumery. Odhalené kostry patřily neznámým koňovitým kopytníkům. Předpokládalo se přitom, že domestikovaný kůň jako takový se na Blízkém východě objevil až zhruba před 4000 lety. Kostry navíc zjevně patřily jinému zvířeti a nedaly se dobře přiřadit ani mulám či mezkům. 

Kříženec osla domácího a divokého

Odpověď umožnil až nedávný genetický průzkum objevených kostí. Při srovnání s genomem koní, domestikovaných oslů a divokých oslů asijských se ukázala překvapivá skutečnost: tvorové nalezení na královském pohřebišti byli hybridi. Navíc se podařilo genom rozkódovat velmi detailně, takže bylo zjevné, že jeden každý z pohřbených kopytníků měl jako matku samici osla domácího a jako otce osla vymřelého druhu hemippe (Equus hemionus hemippus, označovaný jako divoký osel syrský). Hemippe vyhynuli v roce 1929, jejich genetický materiál je ale k dispozici a vědci jej prozřetelně zahrnuli do srovnání. 

Spolu s genetiky ale bádali také archeologové a historici a ti dospěli k zajímavému závěru: pohřbení tvorové jsou pravděpodobně zvířaty zvanými kunga. Toto jméno se objevuje jako označení pro jakási tažná zvířata na sumerských hliněných tabulkách. Také existují vyobrazení sumerských armád táhnoucích do boje, jejichž bojové vozy táhnout právě koňovití tvorové, kteří by z kontextu odpovídali kungům zmiňovaným v textech. 

Krotký, ale nebojácný kunga

Badatelé si ovšem už dlouho lámali hlavu s tím, jak vlastně slovo kunga přeložit. Koně v regionu známí nebyli, stejně tak se zde nenašly žádné pozůstatky mezků či mul. Mimochodem, nejstarší známá mula pochází taktéž z Blízkého východu, je ale o 1500 let mladší, než tento objev – a až donedávna šlo o nejstaršího známého hybrida. O oslech domácích nemohla být v případě kungů asi řeč, tato zvířata by totiž bitevní vřavu velmi špatně snášela. A divoké asijské druhy oslů, označovaných pro své velké rozměry za poloosly, v podstatě není možné ochočit. 

Díky genetickému bádání se ale zdá být problém rozřešen: objevení kříženci osla domácího a divokého osla syrského by mohli být těmito kungy. Dává to smysl, protože hybridizací se mohlo dosáhnout požadovaných vlastností pro válečné tažné zvíře, tedy spojit nebojácnost divokých oslů s relativní krotkostí oslů domácích.

Nezapomeňme navíc, že objev byl učiněn na královském pohřebišti. Takový mezidruhový kříženec musel být drahé zvíře, neboť podle genetiky byl i tento hybrid, stejně jako mezci či mulové, neplodný. Každý z nich se proto musel rodit z patrně dosti obtížného křížení dvou druhů a nešlo založit jejich běžný chov. 

Nové objevy tak ukazují několik věcí. Nejenom, že nám představily nejstarší známé hybridy vzniklé cílenou lidskou činností. Navíc je zjevné, že motivace dávných šlechtitelů zvířat byly stejné, jako u dnešních chovatelů: selektivním křížením dosáhnout nových, pokud možno lepších vlastností. Cesta vedoucí až k dnešním uměle šlechtěným plemenům psů a koček tak svým způsobem začala už před 4500 lety ve starověké Sýrii.