Vědci si už nějakou dobu mysleli, že skákání není u zvířat, která ho mají jako hlavní způsob pohybu, jen tak nějaká banalita. Jde totiž o poměrně rychlý způsob transportu, který ale vyžaduje úplně jiný způsob nervové koordinace než běh. Sami badatelé ale přiznávají, že na molekulární a genetické úrovni se toho o hopsání mnoho nevědělo. Zdůrazněme znovu, že řeč je o skákání jako primárním způsobu pohybu – když skáče člověk přes kaluže, pes za míčkem nebo šelma za kořistí, jde o něco jiného.

Švédský badatelský tým zavedla na stopu genetické esence králíkovitosti jedna zvláštní vývojová vada. Existuje totiž vzácné králičí plemeno sauteur d'Alfort, u kterého se objevuje prapodivná porucha. U většiny jedinců plemene totiž při rychlých přesunech z místa na místo nedochází k typickému skákání. Králík si místo toho začne hrát na cirkusového eskamotéra - lépe onen pohyb popsat nejde. Zvíře totiž napruží zadní nohy, odrazí se – a namísto skoků vpřed se vztyčí na předních packách, na kterých, jako ve stojce, odběhne pryč!

Skoro neznámé plemeno pomohlo rozluštit záhadu

Až donedávna šlo o pouhou směšnou kuriozitu, navíc skoro neznámou. Je to s podivem, ale před vědeckou studií se o tomto králíkovi na internetu neobjevovaly v podstatě žádné informace ani videa. Pod drobnohledem vědců se ale zjistilo víc. V rámci výzkumu vytvořili křížence sauteur d’Alfort a jiného králičího plemene – ten se pohyboval normálním skákáním.

Srovnáním genomu obou příbuzných ušáků se pak podařilo identifikovat dědičnou mutaci na tzv. RORB genu. Ta způsobuje jeho vadu, která nutí králíky sauteur d’Alfort hrát si na akrobaty. Protein RORB se totiž nachází v mnoha oblastech králičího nervového systému. Mutace v podstatě spočívala v rapidním poklesu neuronů v míše, které jsou nutné pro produkci RORB proteinu – gen v těle neskákajících králíků skoro neexistoval.

Proto byl tento gen ve výzkumu označen jako „gen skákavosti“ – to on je pravděpodobně tím, který koordinuje správnou anatomickou funkci skákání. Vědci také upozornili na starší studii laboratorních myší s tímto chybějícím genem. Už tehdy se zjistilo – výzkum ale trochu zapadl – že RORB nějak s pohybem souvisí. Myši se sice nepohybují hopsáním, s obdobným defektem se ale při chůzi nemotorně kývaly jako kachny. Potvrzení funkce RORB genu tak přispívá nejen k poznání králičího skákání, ale otvírá i otázky pro další výzkum chůze obratlovců obecně.

Jedno málo početné plemeno králíka tak představuje vzácný příklad toho, kdy zvláštní chování přivedlo vědce na stopu zajímavého objevu. Až tedy zase budete svého králičího mazlíčka sledovat, jak skáče po pokoji, vzpomeňte si, že to není jen roztomilé, ušaté zvířátko. Ve skutečnosti jde o dokonale zkoordinovaný mechanismus poháněný na molekulární úrovni sofistikovanými geny – jak nám ukázali ti chudáci králíci, co se „porouchali“.

Studie byla publikována v magazínu PLOS GENETICS.