Hned na úvod je potřeba říci, že v českém jazyce a v evropském kontextu daná zpráva nevyzní tak zásadně, respektive se problematizuje názvoslovím. O možné hybridizaci mezi psem a liškou se uvažovalo už dlouho, žádní známí kříženci ale doposud popsáni nebyli. V daném případě anglické zdroje hovoří o spojení psa domácího a „lišky pampové“ („pampas fox“). Problém je v tom, že jde o jihoamerický druh Lycalopex gymnocercus, jehož správné české jméno zní „pes pampový“. Celý rod Lycalopex je pak označován, v překladu z latiny, za „falešné lišky“. Jsou to totiž psovité šelmy eurasijským liškám podobné, ne však příbuzné.

V českém jazyce se nám tedy samotné slovo „liška“ ve spojení s původem zvířete neobjevuje. Přesto je výskyt takového hybrida důležitou zprávou z hlediska výzkumu existence možných psích kříženců. Ty doposud známe hlavně ze spojení s vlky a kojoty. Zvíře bylo v textech nazýváno dogxim, co je spojení anglického „dog“ a portugalského jména psa pampového.

Ani liška ani pes

Zvíře bylo objeveno v roce 2021, když jej poblíž brazilského města Vacaria srazilo auto. Vážně zraněný tvor se ocitl v záchranné stanici pro divoká zvířata, přičemž místní vědci si začali lámat hlavu s tím, s kým vlastně mají tu čest. Podivný liškovitý tvor totiž mátl svým chováním – štěkal jako pes, i jeho tmavá srst byla jako psí. Špičaté uši a dlouhý čumák ale naznačoval spíše liščí původ. Zvíře se vyhýbalo psímu krmení a žral jen malé krysy používané v záchranné stanici jako potrava pro dravce. Nebyl krotký a důvěřivý, jak by se dalo čekat od psa, zároveň ale postrádal agresivitu typickou pro divoké psovité šelmy, které se ocitnou v zajetí.

Kříženec psa domácího a "falešné lišky" psa pampového. | zdroj: Creative Commons CC0

V jižní Americe žijí přirozeně čtyři druhy divokých psovitých šelem, žádné z nich se ale tvor přímo nepodobal. Jde o psa pralesního (Speothos venaticus), s krátkýma nožkama a kulatýma ušima; dále nezvykle dlouhonohý pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), zmiňovaný pes pampový (Lycapolex gymnocercus) a šelma zvaná maikong (Cerdocyon thous). Poslední dva jmenovaní byli objevenému zvířeti nejvíce podobní.

Jelikož se nedal druh určit, začali odborníci tušit, že mají co dělat s hybridizací. Ve spolupráci s místními univerzitami se podařilo provést genetické zkoušky, které definitivně určily, že se jedná o křížence psa domácího a psa pampového (znovu zopakujme, v domácím prostředí zvaném „liška pampová“). Podle zprávy publikované v magazínu Animals tak jde o extrémně vzácný příklad zkřížení dvou psovitých šelem.

Z hlediska genetiky jde přitom o mimořádnou záležitost – oba druhy měly podle stavu DNA společného předka naposledy před 6,7 miliony let. Patří k jiným rodům a jejich vzájemná příbuznost je mnohem vzdálenější, než je tomu například u psa a vlka. Přesto mohou zplodit životaschopného křížence.

Otcem byl domestikovaný pes

Podle vědců se u hybrida ukázala pozoruhodná genetická podobnost k oběma původním druhům. Hybrid měl celkem 76 chromosomů – pes domácí jich má 78 (39 párů), pes pampový 74 (37 párů). Genetický výzkum ukázal, že kombinace psa domácího a psa pampového nechává dostatek variability poskládání párů chromozomů, aby DNA správně fungovala. Pro srovnání blízké příbuznosti – člověk má párů chromozomů 46, kočka 38. Mitochondriální analýza pak určila, že matkou zvířete byla patrně divoká „liškovitá“ šelma, otec byl z řad domestikovaných psů.

Zatím se nepodařilo objevit, či ve starší literatuře dohledat, nějaký podobný případ. Je to trochu s podivem, neboť se zdá, že DNA obou druhů hybridizaci nahrává. Takto známe jako dobře kompatibilní druhy například koně a osly, plodící mezky a muly. To, že „liškopsích“ hybridů není v Jižní Americe více, může být dáno tím, že se k sobě oba druhy tolik nepřibližují a nesdílí společnou niku. Autoři studie dodávají, že snad v roce 2019 byl při nějakém výzkumu toulavých psů v Brazílii zachycený podivný fenotyp, který – zpětně viděno – mohl pocházet z podobného křížení.

Celý příběh má bohužel poněkud smutné vyústění. Tvor měl být chován v záchranné stanici se zoo ve městě Mantenedouro São Braz. Když v září 2023 vědci žádali v rámci dalších výzkumů o novou sérii fotografií, bylo jim ze zařízení suše sděleno, že zvíře už 6 měsíců nežije. To příslušné odborníky natolik pobouřilo, že se do věci s vyšetřovací komisí vložila přímo brazilská vláda. Nejen totiž, že se ztratila možnost dalšího vědeckého zkoumání – ze světa tím hlavně zmizel psovitý tvor, který byl, až do případného objevení dalšího hybrida, naprostým unikátem.