Skupina psychologů z Univerzity v Cambridge publikovala v minulém roce krátký odborný komentář v žurnálu Science, ve kterém navrhla neobvyklý směr pro bádání nad myslí zvířat. Dospěli totiž k závěru, že zajímavé výsledky může přinést studium zvířecích reakcí na kouzelnické triky. 

Na sociálních sítích se už nějakou dobu objevují zábavná videa se zvířecími mazlíčky, kterým jejich majitel zamotal hlavu jednoduchým „kouzelnickým“ trikem. Nejčastěji jde o to, že se člověk ve vstupu do místnosti schová ve stoje za deku, a když ji nechá spadnout, rychle ustoupí za roh. Vypadá to tedy, jako by zmizel.

Lidským standardům by sice takový trik asi nestačil, pro domácí zvířata ale nastává skutečná chvíle zmatení, kdy reagují úlekem, výkřikem, zmateným hledáním či nejistotou, co se vlastně stalo. Výsledkem je zábavná scéna, nejčastěji se psy, ale i s kočkami, papoušky či jinými tvory. Podobně se objevilo několik videí ze zoo, kde lidoopi reagují obrovským překvapením na mizející karty.

Právě takové scény cambridgeské psychology inspirovaly k odbornému zájmu. Poukazují totiž na jiné studie, které využívaly vnímání kouzelnických triků pro poznání lidských reakcí mozku. Pokud to funguje na člověka, proč by nešlo udělat podobný výzkum i u zvířat? Navíc zvířata evidentně reagují, a to často dosti složitě – situace jako dělaná k odbornému rozboru.

Na co vlastně reagují?

Kouzelnický trik má totiž několik rovin, kde na něj zvířata reagují. Nejprve je potřeba pochopit, zda je mazlíček skutečně ošálený podobným způsobem jako člověk. Například u dalšího oblíbeného žánru dochází k nečekanému zmizení pamlsku, který má být pod odkrytou miskou a přitom je pryč.

Je psí překvapení důsledkem skutečného zmatení, proč se nestalo očekávané (což má být pointa triku), nebo jde jen o projev naštvané emoce, že nedošlo na naznačovaný pamlsek? Rozčiluje psy mizející člověk prostě proto, že najednou „odešel“, nebo je to upřímné zmatení z toho, že se děje cosi zdánlivě nepřirozeného?

Zdá se to na první pohled jako drobný rozdíl, pokud by se ale toto zvířecí chápání triků dalo skutečně nějak odborně uchopit, šlo by o cennou informaci. Znamenalo by to, že zvířata mají v hlavě jakýsi řád světa. Fundamentální pochopení toho, jak věci mají fungovat, a že když se tomuto řádu něco vymyká, přichází emoce.

Co prožívají?

To je ostatně další zajímavá otázka: jaká je to skutečně emoce? Překvapení, strach, vztek? Chápe zvíře, že to co zmizelo, musí někde existovat? Nebo je zdánlivě nevinným šálením vlastně hrozně „týráme“, protože je najednou zalije pocit, že jejich pamlsek, či dokonce člověk, skutečně zmizel a více už není?

Ucelená studie v tomto směru zatím nevznikla, rozhodně je to ale mimořádně zajímavý prostor pro zkoumání. Až se zase budeme bavit zmatením našich mazlíčků, vzpomeňme si, že v jejich mysli možná právě probíhají nesmírně komplikované procesy přemýšlení nad příčinou, následkem a řádem světa. Pokud tyto procesy pochopíme, zase o kus víc poznáme ty, se kterými společně na Zemi žijeme.