Kočky byly oficiálně zaměstnávány královskou poštou od roku 1868, kdy byli tři zájemci na zkoušku přijati na zkušební šestiměsíční dobu. Už tehdy byl jejich úkol označován jako zaměstnání a byly jasně určené povinnosti a benefity poštovních koček.

Pravidla se vztahovala především na ústředí (několikrát během historie měnilo adresu), které mělo být reprezentativní a zcela prosté hlodavců. Papír byl totiž pro krysy, potkany i myši skutečným lákadlem a tak bylo otázkou prestiže je udržet mimo poštovní úřad. Z roku 1869 se dochovala velmi formálně znějící zpráva informující vedení pošty, že kočky vykonávají své povinnosti svědomitě, z roku 1873 zase víme o tom, že kočky (respektive jejich majitelé, mluví se ale o kočkách) dostávaly týdenní plat 1 šilink a 6 pencí.

Kočky se uplatnily i na jiných pobočkách pošty, na centrálním ředitelství se ale poštovní kočka brzy stala maskotem. Vrchol popularity tomuto zaměstnání přinesl kocour jménem Tibs, který se narodil v roce 1950. Podle jeho nekrologu pocházel z dobrého rodu, jeho matkou byla „neméně skvělá kočka Minnie“, ač otec byl neznámý.

Pracovní místo - sklep!

Už jako odrostlé kotě byl zaměstnán na londýnském ústředí pošty, kde pak působil 14 let, až do své smrti v roce 1964. Jeho majitelem byl kostelník Alf Talbut a oficiální pracovní smlouva vedle platu stanovuje, že pracovním místem je „sklep pošty“. Majitel kocoura hrdě říkával, že za 14 let Tibsovi služby neproklouzla na poštu jediná myš.

Jeden magazín v roce 1952 napsal napůl žertovný článek o skandálu ve veřejných službách, neboť v jedné pozici státních zaměstnanců nebyly od roku 1873 zvyšovány platy. Řeč byla pochopitelně o kočkách. Tibs byl tehdy jako parodie na dobové diskuze o sociální politice zmiňován coby příklad vykořisťovaného kocoura, který by měl plné právo založit odbory.

Věc došla tak daleko, že o rok později se do zápisu zasedání Dolní sněmovny Spojeného království dokonce dostal, snad napůl žertem míněný dotaz, na ředitele pošt ohledně platu koček a stavu poštovní kočičí služby. Ředitel se tehdy obšírně rozpovídal a nezapomněl dodat, že platy se budou zvyšovat a že kočky mají jako zaměstnanci pošty zajištěné nadstandardní mateřské benefity.

Tibs byl miláčkem místního tisku, časem se mu začalo přezdívat Tibs Veliký. To proto, že kocour ve službě utěšeně tloustnul a jak tehdy kdosi poznamenal – od jisté doby to nebylo přemírou myší, ale tím, že začal bydlet vedle jedné z kantýn pošty. Ve chvíli smrti prý Tibs Veliký vážil asi 10,5 kg.

Tibs uhynul v roce 1964 na rakovinu a dočkal se hned několika nekrologů v tisku. Tradice poštovních koček pokračovala, ale postupně skomírala. Poslední kočkou královské pošty byla Blackie, která uhynula v roce 1984. Po její smrti již další kočky zaměstnány nebyly, hlavně proto, že přechod na umělohmotné poštovní pytle, speciálně navržené proti hlodavcům, minimalizoval potkaní rizika v poštovních skladech.

Nekrolog Tibse Velikého v The Post Office Magazine, 1964 | zdroj: The Post Office Magazine