Téma tzv. brachycefalických plemen nenechává odborníky spát. Najdeme extrémní názory, které říkají, že některá plemena (např. mopsi) už došli v šlechtění zaměřeném čistě na vzhled už tak daleko, že pro ně není záchrany. V Británii tak například běžela petice veterinářů vyzývající chovatele, ať mopse a francouzské buldočky dále nemnoží, protože míra dědičných poruch spojených se špatným tvarem lebky je u nich už příliš vysoká. Zároveň ale čteme o tom, že daná plemena patří mezi mimořádně inteligentní a přátelské společníky a například čísla z USA ukazují, že jejich obliba je na vzestupu.

V Maďarsku vznikl společný tým etologů, biologů a psychologů, který se popularitou plochonosých plemen zabývá už delší dobu. Z dřívějška tak máme popsáno, v čem přesně je problém biologicky. Popisuje se, jak každá další generace je šlechtěna čistě kvůli kýženému vzhledu. Upozorňuje na rozdíly mezi mopsy před sto lety a dnes. Na počítačových modelech „deformovaných“ lebek jde dobře ilustrovat, jak nevhodný tvar tváře a čumáku vede k obtížím s dýcháním i s očima.

Taková psí miminka

Do toho ale vstupují psychologové s názorem, že řada lidí nedokáže křivým tvářím těchto psů odolat prostě proto, že působí na naše vnímání roztomilosti. Zní to možná trochu zvláštně, ale skoro jako bychom na podvědomé úrovni vnímali takové psy podobně jako miminka. Samozřejmě, řada lidí na nich nic pěkného nenajde – to ale koneckonců platí i pro pohled na pomačkaná, růžová lidská mláďata. Pro někoho jsou nejkrásnější na světě, jiný je z nich nervózní.

Nově publikovaný experiment pak ukázal, že brachycefaličtí psi mohou na lidskou psychologii drnkat dojmem „něco jako děti“ ještě i v jiných rovinách. Vědci si vzali na pomoc 15 francouzských buldočků, 15 anglických buldoků a 13 psů maďarského plemene mudi s dlouhým „ovčáckým“ čumákem. Psi v rámci experimentu sledovali člověka, jak schovává pamlsek do dřevěné krabice., která měla tři varianty obtížnosti otevření. Psům bylo dovoleno se pokusit do krabice dostat a pamlsek získat, jejich člověk se ale při tom držel poblíž.

Při otevírání krabice bylo potřeba správným způsobem pracovat nejen packami, ale i tlamou. Plochonosé psy jejich vzhled proto limitoval – mudiové, vzdáleně podobní border kolii, proto měli až o 93 % vyšší úspěšnost. Nejtěžší nastavení krabice brachycefaličtí psi v podstatě neměli šanci otevřít. Z hlediska psychologie byl ale zajímavější jiný aspekt experimentu. Neúspěšní pejsci se až 4,5x častěji obraceli o pomoc ke svým lidem. Pro takový výsledek je samozřejmě potřeba, aby pes měl se svým člověkem dobrý a důvěryplný vztah. To bylo ovšem v případě experimentu splněno a tak zatímco tvorové s dlouhým čumákem zdolávali úkol sami, ti s „rozpláclou“ tváří byli závislí na svých lidech.

Vědci se domnívají, že způsob, jakým se buldoci a buldočci na své lidi obraceli s prosbou o pomoc, jen prohloubil podvědomý psychologický dojem. Neohrabanost, velké prosící oči, jistá bezbrannost – to vše může na instinktivní úrovni jen podtrhovat pocit, že takoví psi jsou vlastně něco jako děti. To v očích chovatelů, kteří mají k podobným psům náklonnost, jen zvyšuje atraktivitu plochonosých psů. Nejen vzhled, ale i chování v nás tak u takových plemen probouzí pocity roztomilosti a dětské povahu. Někteří chovatelé tomu nepodlehnou, jejich láska k silným a nezávislým psům je větší. Buldočci a mopsi budou nadále mít své kritiky označující je za tak trochu psí karikatury. Nemůžeme ale čekat, že jejich obecná popularita začne klesat, když se dokážou do lidských srdcí a citů dostat takovými rafinovanými způsoby.