Drobnější vědecká studie probíhala v prostředí vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Základní otázka zněla, zda psi dokáží chápat člověka v kategoriích „štědrý“ a „sobecký“. Pro doplnění a srovnání se navíc výzkumu vedle psů účastnila i kontrolní skupina vlků. Vědci přitom vycházeli ze starších prací, které si obdobnou otázku kladly. Jak jsme totiž naznačili, tento koncept je přítomný mezi badateli zkoumajícími chování zvířat. Předchozí výzkumy ale vycházely nejednoznačně.

Studie byla spíše komornější  – pracovala s devíti vlky a šesti psy. Každé z testovaných zvířat mělo možnost interakce mezi dvěma lidmi a psem. Při tom „štědrý“ člověk psa krmil, „sobecký“ si nechával jídlo pro sebe. Po pozorování měl testovaný jedinec ukázat, zda lidem přiřadil nějakou reputaci tím, ke komu se raději přiblíží. Druhý experiment pak testované zvíře přímo vystavil zkušenosti se dvěma lidmi a sledoval jejich reakci při opakovaném setkání.

Statistická analýza chování zvířat ale ukázala, že žádný pes ani vlk mezi lidmi nerozlišoval – a to ani v případě nepřímého sledování, ani při přímé zkušenosti se štědrými a sobeckými. Vědci proto museli dospět k závěru, že pozorování nepodporují tezi o schopnosti vlků či psů uvažovat směrem k lidem v těchto kategoriích.

Poučení, co mohou očekávat

Jistá forma učení se pomocí zkušeností se ale v testech přeci jen ukázala. Reakce vlků mohly naznačovat, že věnují mnohem větší pozornost lidem, kteří při nepřímém sledování projevovali vůči psovi štědré chování. Později ale tohoto člověka nepreferovali. Nicméně dva vlci a tři psi nakonec přeci jen začali dávat přednost štědrému člověku – ale teprve až ve chvíli, kdy ho v této roli sledovali nejen nepřímo, ale zažili i přímé interakci. Zdá se tedy, že ačkoliv uvažování v těchto kategoriích není psům a vlkům úplně vlastní, přesto se z osobní, opakované zkušenosti s konkrétními lidmi dokázali poučit, co asi mohou čekat.

Badatelé by rádi experiment zopakovali ještě jednou s větším množstvím psů. Na základě zkušeností z chování ve smečkách stejných druhů také uvažují o tom, zda by teoreticky průkaznější nebyl jiný kontext. Kupříkladu se ví z pozorování divokých zvířat, že kategorie štědrý/spolehlivý versus sobecký se výrazněji projevují při mezních situacích vyvolávající stres či strach. Takové experimenty ale nejspíše nebudou z etických důvodů možné.

I negativní zjištění má ale svou hodnotu, neboť mapuje směry, kterým se psí uvažování a vnímání nejspíše nevydává. Navíc bychom možná v nadsázce a vtipu mohli výsledek studie interpretovat i tak, že psi neztrácí víru v lidi a věří, že i ti sobečtí z nás se jen spletli, když se náhodou v minulosti zapomněli s pejsky podělit o dobroty.