Za zakladatelské etnikum mezopotámských států jsou považováni Sumerové. Jejich městské státy vystřídala řada říší, jejichž názvy alespoň někdy slyšel každý člověk – Babyloňané či Asyřané, pod jejich vlivem se v okolních regionech formující Chetité, Médové, Peršané a další. Všem válkám navzdory panovala v oblasti Blízkého východu tisíciletá kulturní kontinuita. Z tohoto kvasu vyrostla i Novoasyrská říše existující mezi 10. a 7. stol. př. n. l. Právě z této doby pak pochází řada archeologických nálezů, které půvabně ilustrují přítomnost psů po boku dávných lidí. 

Z asyrských měst známe mnohá vyobrazení velkých psů. Ti jsou nápadně podobní dnešním mastifům a podle všeho jde o přímé předky celé této odnože psího druhu. Některá současná plemena, například tzv. kurdský mastif, známý také jako pshdar, vypadají jako oživlí tvorové ze starověkých obrazů.  

O tureckém mastifu, největším z anatolských pasteveckých psů, se zase traduje, že je potomkem asyrských válečných psů. Těžko říct, zda jde takto jasnou linku napříč dějinami načrtnout. Je ale pravda, že na některých vyobrazeních jsou vidět velcí psi doprovázející dávné válečníky, také některé dobové texty se možná o válečných psech zmiňují (byť neexistuje shoda na překladu). A tito psi jsou ve svých vyobrazeních zase příkladem obřích mastifů. Zdá se, že armádu dávných Asyřanů skutečně tvořili vojáci lidští, ale i čtyřnozí. Ostatně, jedno z nejčastěji publikovaných vyobrazení válečného psa bylo nalezeno ve městě Babylón a pochází z doby, kdy jej ovládali právě Asyřané. 

Hliněná tabulka s vyobrazením asyrského válečného psa nalezená v Babylónu. Layard, Austen Henry, 1882. | zdroj: public domain

Skutečným „městem psů“ by ale archeologové mohli nazvat Ninive, hlavní centrum Novoasyrské říše. S nejlepšími přáteli člověka – opět především v podobě velkých mastifů – se totiž setkáváme v nálezech jak z prostor královských, tak z obyčejných domů. Vladařský palác byl vyzdoben řadou kamenných desek, které zachycují asyrské krále na lovu a ve válkách. Jsou obklopeni svými hodnostáři, dvořany – a samozřejmě psy. 

Jak jsme ale řekli, velcí psi provázeli všechny vrstvy obyvatelstva města. Na celém archeologickém nalezišti se našlo velké množství rozličných psích sošek. O archeolozích se někdy v žertu říká, že když si neví s něčím rady, označí to za záležitost náboženskou či kultovní. Je ale pravda, že v případě Ninive je asi o nějakém kultu či „psí magii“ možné uvažovat. Řada sošek totiž byla nalezena cíleně zakopána při vstupech do domů, pod prahy a podobně. Skoro jako by práci živého psího hlídače měl podporovat i věčný pes hliněný. Spousta těchto nálezů skončila v British museum v Londýně, kde symbolicky dál vedou svou věčnou stráž. 

Smečka hliněných psů ze starého Ninive. Jejich jména napsaná na bocích měla odstrašovat a varovat. | zdroj: The Trustees of British Museum / CC BY-NC-SA 4.0

Mezi všemi nalezenými soškami lze vyzdvihnout pětičlennou smečku nalezenou pod bránou jednoho z velkých paláců města. Jde o pět drobných plastik už od pohledu silných a svalnatých psů. Každý z nich je vypálený z hlíny trochu jiné barvy, původně byli ještě výrazně rozlišení barvami, ze kterých se zachovaly jen zbytky.

Půvabné jsou ale především nápisy klínovým písmem na bocích těchto nesmrtelných hlídačů. Jde totiž o jména psů, či přesněji o jejich charakteristiku. Černý pes se jmenuje „Hlasitý je jeho štěkot!“, modrý „Kouše své soupeře!“, bílý „Nepřemýšlí, kouše!“, červený „Chytá nepřátele!“ a bílý s červenými skvrnami „Zahání zlé!“. Jak je vidět, každý ze psů měl být zlověstný a nadaný magickou silou, která měla chránit majitele domu. 

Archeologických nálezů spojených se psy známe z celého světa nepřeberné množství. Naši čtyřnozí společníci zanechali v dějinách výrazný otisk. Jen málo míst je ale tak prodchnuté obdivem k jejich síle a houževnatosti, symbolizované dávnými mastify, jako ztracené město Ninive. Hlavní město Novoasyrské říše, jedna z perel Mezopotámie – a jak je vidět, také tak trochu město psů.