Jméno Tesem totiž není vyhrazeno konkrétnímu psovi, ale spíše psí formě, snad bychom mohli říci plemeni. Staroegyptské kresby jsou sice schématické, přesto nejsou primitivní. Proto si badatelé mohli všimnout, že variant psího vzhledu se v kresbách oné doby objevuje několik. Psi totiž hráli důležitou roli v lidském životě už od hlubokého pravěku a není tedy divu, že byli součástí i egyptské kultury. Navíc už v tomto šerém dávnověku psi sloužili jak jako společníci běžných lidí, tak souputníci vládců.

Dobové texty se příliš o psech nerozepisují, přesto podle vyobrazení na monumentech vidíme, že důležití byli. V nejstarších dějinách Egypta se dle těchto vyobrazení zdá, že byli rozlišovány tři základní formy psa: mohutní psi podobní dnešním mastifům, krátkonozí menší psi a psi podobní chrtům.

Tři základní typy psů identifikované na staroegyptských reliéfech | zdroj: The popular science monthly (1891)

Podle dalších vyobrazení se předpokládá, že se rozlišovala minimálně dvě chrtí plemena, přičemž starší vyobrazení ukazují dlouhonohé psy se stojatýma ušima, mladší pak tvory s ušima svěšenýma, podobnější dnešním chrtům. Slovo „Tesem“, zaznamenané v hieroglyfickém písmu, podle většiny badatelů označuje původně toho staršího z nich, častěji vyobrazovaného v majestátních postojích a v přítomnosti elity. Mohlo ale jít, jak zmiňujeme níže, i o společné jméno loveckých psů.

Zajímavé je, že vyobrazení těchto psů nacházíme už velmi brzy – nejstarší kresby psů identifikovaných jako Tesem se objevují už v protodynastické epoše, tedy v době po roce 3200 př. n. l. Známé je vyobrazení tohoto typu psa patřícího faraonu Khufovi (vládl 2609-2584 př. n. l.), u kterého je známé i jméno: Akbaru. Zjevně lovecký pes Akbaru je dokonce vyobrazen s obojkem a zapsáním jeho jména se mu dostalo větší cti, než leckterému prostému člověku.

Zápis názvu psa Tesem - "tsm" | zdroj: commons.wikimedia.org

Ve starších dobách bývá Tesem zobrazován jako dlouhonohý pes se stojatýma ušima, v Nové říši (1550-1069 př. n. l.) je ale vystřídán „klasickým“ chrtem se svěšenýma ušima, jenž je podobný dnešnímu plemeni sloughi. I pro tohoto psa je ale slovo Tesem užíváno. Snad se tedy nejednalo o název jednoho plemene, ale o společné slovo pro ušlechtilého, loveckého psa.

Těžko rekonstruovat něco více o psech takto vzdálených. Rámcově se ale předpokládá, že psi se stojícíma ušima mohli mít svůj původ v zemích jižně od Egypta, neboť jde o typický rys původních psů savany. Jak je ale zjevné, už v nejstarší době, kdy se teprve formoval egyptský stát, existovala mezi psy značná tvárnost.

Pro svůj vnější vzhled jsou někdy za potomky Tesem označována moderní plemena středomoří jako faraonský pes na Maltě nebo Cirneco dell’Etna na Sicílii. Pro toto tvrzení ale nejsou žádné přímé důkazy.

Ostatně, u několika psích mumií, které bychom snad mohli za Tesem považovat, se zjistilo, že tvarem kostry byli podobní spíše dnešním teriérům, než současným chrtům. Vše je ale na vážkách, přeci jen se bavíme o psí historii starší 5000 let. Nic konkrétnějšího tak o staroegyptských psech Tesem asi říci nedokážeme. Přesto zůstává fascinující, přes jak velkou propast se dochovala jména i vyobrazení těch starověkých „plemen“.