Samec kosatky Keiko se narodil patrně v půli 70. let a v roce 1979 byla chycen nedaleko Islandu. Několik let pak prožil v mořském světě, kde dostal jméno Siggi. 

V roce 1982 ho prodali do Kanady, kde v zábavním parku "bavil" publikum - a také trpěl šikanou ostatních kosatek i zdravotními problémy. Na kůži se mu dokonce začaly tvořit léze! Po několika letech opět putoval dál, tentokrát do zábavního parku v Mexiku, kde získal nové jméno - Keiko.

To v japonštině znamená "štístko", nebo "dítě štěstěny". Kosatka i tam žila v nevyhovujícím prostředí, v příliš malém bazénu s moc teplou vodou. Právě v Mexiku ji nicméně objevili lidi od filmu pro její "životní roli". První tři díly snímku Zachraňte Willyho, kde se objevil, z něj udělaly hvězdu. 

Získaná publicita, i finanční prostředky z nadace, do níž přispívala spousta dárců, se postupně přetavily v realizaci plánu na návrat životem těžce zkoušené kosatky zpátky do přírody.

Tento záměr byl značeně kritizován, mnozí ho považovali za neuskutečnitelný. Kosatka nebyla v dobré kondici, na svobodě nežila už velice dlouho a měla mnohá zranění. Přesto se nakonec Keiko "vydal" na cestu za svobodou. 

Nejdříve absolvoval přelet do Ontaria, kde našla útočiště v obřím bazénu s mořskou vodou. Prošel jakousi rekonvalescencí, slušně přibrala a později ji čekala další štreka - do vod při domovském Islandu. 

Tam byla stále pod dohledem, tým ho připravoval na život na svobodě a učil lovit potravu. Keiko v podstatě nejdříve žil sice v moři, ovšem v prostoru obehnaném speciálním pletivem. Skrze něj proplouvaly ryby, které mohl chytit, ale nedostal se k němu nikdo, kdo by mu mohl ublížit.

Postupně však Keiko vyplouval i na výlety do divočiny - byť stále pod dohledem. Otrkával se, zůstal však stále fixovaný na lidi.  V červenci 2002 se nicméně vydal na více než dlouhou cestu k pobřeží Norska. 

Nečekaně těžký průběh 

Keiko doplaval k městečku Halsa, kde se kosatka, stále se dožadující lidské pozornosti, stala atrakcí. Nakonec to vedlo k zákaz kontaktu s touto zvířecí celebritou. Keiko totiž postupně propadal apatii, nechával se znovu krmit a přehnaná pozornost mu prostě nesvědčila. 

Koncem roku 2003 pak přišla špatná zpráva. Keiko, který se na zimu přesunul do zálivu Taknes, onemocněl zápalem plic. I přes brzkou pomoc veterinářů zemřel. Bylo mu 27 let.