Proč kočka... otírá hlavu o svého člověka?

Pokud jste někdy málem zakopli o svého kočičího mazlíčka, protože se vám motal mezi nohama, případně se snažil o vás (a vaše často používané předměty) vehementně otírat hlavu, pak se můžete zaradovat. Má vás rád. Tření hlavou je projevem náklonosti, který mnozí chovatelé znají, ale jehož biologická podstata jim nemusí být známá. Kočky se takto chovají, protože mají na tvářích pachové žlázy, pomocí kterých si značí to „svoje“. Zvíře zkrátka ukazuje, že patříte do jeho světa a že se s vámi cítí v bezpečí. Ovšem pozor: Podle sklonů jednotlivých jedinců se míra vyhledávaného fyzického kontaktu liší – tedy pokud vaše kočka podobné sklony nemá, není důvod být smutný.

Proč kočka... přede?

Přeci protože je šťastná, chce se odpovědět. To je ovšem pravda jenom z půlky. Vědci studující chování zvířat upozorňují, že interpretace kočičího předení je jeden z nejčastějších omylů, jaký se mezi chovateli traduje. Předení je obvykle projevem klidné, uvolněné spokojenosti. Výzkum ale dokázal, že kočky předou i ve chvílích velkého stresu, bolesti či dokonce při umírání. Má se proto za to, že podstata předení je sice spojená se spokojeností a klidem, ale že je to zároveň i volání po těchto pozitivních emocích, když se jich nedostává. Asi jako když si začnete zpívat na zahnání strachu nebo smutku. Navíc je zaměřeno směrem ven, tedy je předení i projevem socializace a touhy po společnosti.

Proč kočka... protahuje drápky?

Jeden z typických kočičích projevů spočívá v protahování drápků a jakoby brousivém hrabání na dece. Angličané tomu říkají kneading, tedy že kočka „hněte“. Měkkou podložkou přitom nemusí být jen deka, ale třeba i lidské stehno. Opět jde o projev pozitivní. Vědci se domnívají, že toto chování pochází podvědomě z raného věku, kdy koťata nějak takto masírují matku, aby si pomáhaly při kojení. Když si tedy začne kočka protahovat drápky na vás či na vašem oblíbeném polštáři, zkuste zachovat trpělivost. Jde o projev pozitivní vazby, zvíře vám v podstatě říká: „Jsi pro mě důležitý, a právě teď je mi s tebou dobře.“

Proč kočka... cvrliká, když vidí kořist?

Kočky někdy mohou vydávat vysoko posazený zvuk, ne nepodobný ptačímu cvrlikání. To někdy vypadá až směšně, pokud při tom zrovna sledují skutečného ptáčka. Skutečnost je ovšem méně legrační – tedy alespoň pro opeřence. Kočka naopak zažívá opět emoce pozitivní. Pták je totiž v tomto případě kořistí a kočičí „cvrlikání“ je těžko potlačovaný projev vzrušení a nadšení. Zažívají ho nejen při lovu, tehdy jsou ale jejich pocity asi nejintenzivnější. Při lovu na ptáky se tento projev objevuje o něco častěji, protože kočka se méně hlídá, když ví, že potenciální kořist je zatím mimo její dosah. Bude-li se krčit metr od myšky (či hračky), pak naopak zachová naprosté soustředění a ticho dokonalého lovce.

Proč kočka... miluje šantu?

O šantě kočičí už naši čtenáři vědí. Zvláštní bylina, která má na konči efekt srovnatelný s psychotropními látkami u lidí. Nepůsobí tedy na všechny stejně, ale minimálně u 50 až 75 procent kočičí populace jsou projevy změněného chování po šantě skutečně výrazné. Z hlediska vědy je přirovnání k psychotropním látkám přesné – přesně to totiž šanta pro kočky je. Esenciální olej nepetalakton, obsažený v rostlině, totiž stimuluje centrální nervový systém koček skrze jejich čichový bulbus v mozkovém centru čichu. Někteří jedinci jsou tak po šantě agresivní, jiní naopak milí a přítulní, jiní doslova jako v halucinacích. Výhodou je, že se neví o žádných trvalých následcích tohoto „rauše“ a ani není známá návykovost šanty. Sprej s málo koncetrovaným nepetalaktonem se proto někdy používá při hře jako lákadlo na lov umělé kořisti, případně bývá malé množství šanty součástí pamlsků. Tak, aby chutnala, ale nezpůsobovala nejsilnější projevy.

Proč kočka... lehá na počítač?

Leckterý chovatel pracující často z domu si mohl všimnout, že jeho kočka tráví více a více času na počítači, případně na knihách a podobně. Kromě toho, že kočičí nátuře vyhovují počítače jako zdroj tepla, je zde opět i rozměr citový. Badatelé studující kočičí chování mají za to, že tito naši mazlíčci tak opět dávají najevo náklonost. V podstatě nás imitují – trávíme dlouhý čas u počítače? Ony budou taky! Tím máme opět něco navíc společného. Navíc tím na sebe poutají pozornost, a ještě ke všemu je jim příjemné, že to, co intenzivně používáme, je prosycené našimi pachovými stopami. Náš životní prostor tak kočky považují za součást svého teritoria, což je opět dobře maskovaný projev hluboké lidsko-kočičí lásky.