Zápach zvířete se stává problémem obzvlášť tehdy, pokud se koncentruje v malých bytech, kde dnes řada lidí žije. Kromě výběru mazlíčka lze hovořit i o obecných pravidlech toho, jak živočišný odér trochu umenšit.

Základem je neignorovat stav obydlí zvířete – spoustu tvorů chováme v uzavřeném prostoru, je proto důkladně dbát na pravidelné čištění, přičemž střídáme časté odstraňování výkalů a zbytky potravy s rozsáhlejší očistou příbytku. Někdy také pomáhá změnit jídelníček zvířete, ten totiž může mít vliv nejen na pach mazlíčka, ale některé značky krmiva samy o sobě nevoní příliš libě. V neposlední řadě se pak vyplatí popřemýšlet o používané podestýlce – jaké jsou její absorpční vlastnosti a zda zvířeti vyhovuje. 

Jak jsme ovšem uvedli v úvodu, někteří tvorové mají bohužel k zápachu větší přírodní dispozice. V následujícím výčtu nabízíme příklady sedmi druhů, které lze najít na opačném, méně výrazném konci spektra. Samozřejmě to ale neznamená, že každý jedinec bude bez zápachu, pořád máme co dělat s živými bytostmi.  

Činčily 

Činčila patří mezi mimořádně roztomilé menší mazlíčky, oblíbené už pro svůj vzhled nadýchané, hebké kuličky. Co je na nich ale zajímavé, je to, že velmi milují čistotu a svou krásnou srst se snaží udržovat v perfektním stavu, což zahrnuje i očistu těla. Tohle zvíře už od přírody příliš nezapáchá, svou láskou k čistotě tomuto stavu navíc velmi pomáhá. 

Laboratorní potkan 

I když máme potkany spojené s prostředím špíny a odpadků, jejich chovatelé vědí, že na této pověsti není nic zasloužené. Mezi divokým potkanem stok a kanálů a jeho krotkým laboratorním bratrancem, je totiž v mnoha ohledech zásadní rozdíl. Tyhle velké myši totiž tráví spoustu času očistou a od přírody nepáchnou. Ano, potkaní samci mají své dny, kdy dávají svými feromony najevo, kdo je v kleci pánem. Jinak jsou ale potkánci tvorové přátelští, společenští a při správném udržování obydlí v čistotě takřka bez zápachu. 

Andulky 

Někteří papoušci dokáží nadělat pořádný svinčík a jsou překvapivě produktivní, co se výkalů týče. Andulky mají v tomto výhodu v poměrně malém vzrůstu. Navíc jde o tvory, kteří se rádi koupou ve vodě, a mezi ostatními exotickými ptáky jde spíše o pořádkumilovné tvory. Alespoň na poměry opeřenců. Klíčem je vyměňovat papír na dně klece denně, což vzhledem k rozměrům obydlí andulek nebývá takový problém. Pokud se daří toto pravidlo dodržet a v kleci se nehromadí výkaly a potrava, pak andulka sama bývá bez zápachu. 

Basenji 

Tohoto psa vybíráme jako příklad relativně voňavého „plemene“. Spousta psů dokáže produkovat odér, který je lidem nepříjemný. Stereotypní pach zmoklého psa je toho příkladem. Existují ale plemena, jejichž srst v mnohem menší míře zachytává látky, které jsou zdrojem typického zápachu. Za takové psy jsou označováni například pudly, huskyové či maltézští psíci. Ty všechny ale překonává basenji. O svou srst pečuje skoro jako kočka, ochlupení má navíc takovou strukturu, že se v něm zápach vůbec negeneruje a nezachytává. Basenji tak má zaslouženou pověst psa, který v podstatě vůbec nezapáchá. 

Gekoni 

Tito ještěři vynikají nejen schopností šplhat po hladkých površích díky unikátním lamelám na prstech, ale navíc patří mezi tvory, kteří nemají skoro žádný přirozený zápach. Je to vlastně součást jejich obranné strategie v přírodě – umět vyšplhat na špatně přístupné místo a svou pozici neprozrazovat zápachem. Důležité je udržovat v čistotě terárium, ve kterém žijí, a nenechat v něm hromadit výkaly a kazící se potravu. Sami ještěři jsou tak výrazně bez zápachu, že pokud se nějaký tělesný odér u nich objeví, je to často symptom varující před rozvíjející se nemocí. 

Králíci 

Tento mazlíček spadá do kategorie SKORO nezapáchá. Jejich vždy pečlivě čištěná srst je skutečně zcela bez zápachu. Stejně tak králičí bobky – kterých, přiznejme si, umí vyprodukovat překvapivě masivní množství – ve své podobě suchých kuliček také nesmrdí. Silný odér dovede mít králičí moč, ušáci se ale dovedou naučit chodit na bedýnku jako kočky. Při často měněné podestýlce se pak tento problém eliminuje. Ano, existují špatně socializovaní jedinci, kteří rozstřikováním moči značkují své teritorium. Řada chovatelů má ale tu zkušenost, že králíček vychovávaný trpělivě od mláděte dovede být překvapivě čistotným a voňavým společníkem.