Salty i Roselle byly fenky labradorského retrívra, obě cvičené jako vodicí psi nevidomých  -  a obě se v době útoku nacházely ve Světovém obchodním centru. Salty (1996–2008) byla speciálně cvičená na ulice New Yorku a zdejší dopravu jednou z newyorských asociací pro vodicí psy. Jejím majitelem byl Omar Rivera, který pracoval v rámci kanceláří společnosti spravující přístavy v New Yorku a v New Jersey.

Běžný pracovní den – uzpůsobený potřebám nevidomého člověka – se změnil 11. září v drama, neboť společnost sídlila v 71. patře severní věže WTC. První letadlo narazilo do budovy asi o 20 pater výše, záchranné schodiště naštěstí zůstalo zachováno. Díky rychlé evakuaci se osazenstvo kanceláře dostalo ke schodům dříve, než se rozšířil požár a než se věž zřítila.

Popis činů Salty z onoho dne není tak podrobný, jako u Roselle. Omar Rivera ale později vzpomínal, že pes za něj zjevně cítil zodpovědnost. Nechtěl nikomu dovolit, aby Omara vedl s ním a už vůbec nechtěl Omarovi dovolit, aby se pustil vodítka.

Roselle a Salty při udělení medaile Marie Dickinové (2002) | zdroj: PDSA

Druhá z hrdinek onoho dne, Roselle (1998–2011), byla sice vycvičena v Kalifornii, už v jednom roce života se ale ocitla v New Yorku při stejné asociaci jako Salty. Jejím majitelem byl od roku 1999 Michael Hingson, který taktéž vykonával v severní věži WTC kancelářskou práci. Protože později napsal na památku Roselle knihu, máme v jeho případě podrobnější popis událostí.

Vedla záchrannou misi

Roselle spala pod stolem v Hingsonově kanceláři v 78. patře, když letadlo narazilo. Nárazu byli o kousek blíž, než Salty a patro se podle všeho začalo brzy plnit kouřem a padajícími troskami. V nastalém chaosu prý Roselle zachovala celou dobu dokonalý klid.

Právě ve chvíli, kdy na patře začalo být nedýchatelno, dostal se Hingson s 30 dalšími lidmi k požárnímu schodišti. Podle Hingsona to byla právě Roselle, která celou skupinu de facto vedla. Celý sestup trval něco přes hodinu, v polovině schodiště dokonce potkali hasiče spěchající nahoru.

Právě ve chvíli, kdy opouštěli budovu, se druhá věž WTC zhroutila a ulici okamžitě zaplnil prach a trosky. Ani tehdy prý Roselle nezpanikařila, třebaže byla nulová viditelnost a všude utíkali lidé. Odvedla Hinginse do bezpečí stanice metra, tak jak byla zvyklá, přičemž ještě dokázali pomoci dezorientované ženě oslepené troskami. Po návratu domů si Roselle okamžitě začala hrát se svou psí spolubydlící (starší, penzionovaná fenka Hinginse), jako by vůbec nezažila žádný šok.

Symbol práce asistenčních psů

Michael Hingins se pak stal zaměstnancem zmiňované asociace pro výcvik vodicích psů. Jako ředitel jejího oddělení pro vztahy s veřejností využil celý příběh pro propagaci práce asistenčních psů. Vystupoval s Roselle v televizi, účastnil se vzpomínkových akcí, psal do novin. Od roku 2004 byla Roselle nemocná, v penzi byla už od roku 2007 a uhynula po operaci žaludečního vředu v roce 2011. Salty uhynula už v roce 2008, o jejím zdravotním stavu ale není nic známo.

Příběh obou statečných fenek se dostal na veřejnost krátce po událostech a tak byly navrženy britskou asociací veterinářské charity na udělení medaile Marie Dickinsové. Spojené vyznamenání pak skutečně 3. března 2002 dostaly. Toto ocenění vzniklo za druhé světové války ve Velké Británii a bývá označováno za "zvířecí ekvivalent Viktoriina kříže" – tedy nejvyššího britského vyznamenání za statečnost.

Dostávají jej ta zvířata, která projevila mimořádnou statečnost ve válečné či krizové službě. Vedle nich pak tuto medaili dostal ještě německý ovčák Apollo jako zástupce všech záchranářských psů, kteří po útocích v troskách pracovali. Obě fenky získaly ještě některá další ocenění a stal se z nich moderní symbol psí statečnosti. O Roselle dokonce vznikla píseň zpěváka Michaela Gaithera.

Pejsci o medaile moc nedbají, přesto je dobře, že je obě hrdinky dostaly. Je to totiž připomínka toho, že pes je se svou bezpodmínečnou, nezištnou láskou k člověku schopen vykonat neuvěřitelné věci za podmínek, na které samotné lidské síly často nestačí.

zdroj: YouTube.com