Někdy se mazlíček stává rukojmím a zbraní v rukou znesvářených stran. Lze to podat až komicky, například ve známém filmu Válka Roseových se falešná paštika údajně z rodinného psa stane rozbuškou. Realita ale bývá komedií málokdy. Na druhou stranu ale právníci znají i situace, kdy se rozvádějící manželé dokázali dohodnout na životě sice odděleném, ale zachovaném v jednom bytě kvůli nemocnému psovi. Stejně tak ze světa známe případy, kdy se bývalí manželé u rozvodového soudu dohodli na střídavé péči o psa.

V našem prostředí o podobných případech neslyšíme. Někdo by mohl dokonce říci, že mu přijde až nemístné stavět starost o psychické blaho na stejnou úroveň, jako se řeší děti. Na druhou stranu se u nás tito mazlíčci těší takové oblibě, že si zaslouží, aby se i tento rozměr péče o ně bral vážně. Zákon ale pochopitelně v tomto směru psy nechrání, proto hodně záleží na zodpovědnosti obou stran a také na tom, jaký byl vztah ke zvířeti v rodině. Pokud by o zvíře panoval spor, je na mazlíčka pohlíženo jako na součást majetku. Jedná se ovšem o majetek, který může trpět úzkostmi a stresem.

Reakce jako u dětí

Odborníci na psí chování už dlouho upozorňují, že jejich niterní, emoční svět je mnohem hlubší a bohatší, než jsme si dříve připouštěli. Stejně tak inteligenci psů nesmíme ani zdaleka podceňovat. Rozvod přitom může v jejich hlavách napáchat stejné škody, jako úmrtí blízkého člena rodiny. Řada našich mazlíčků – platí to nejen pro psy – hledá jistotu v jisté rutinně. Podobně jako u dětí je domov a jeho lidé součástí jejich „bezpečného prostoru“, či smečky, chcete-li. Pokud je takový prostor nabourán, dokáže to zasáhnout opravdu hluboko.

Američtí autoři John C. Wright (zvířecí psycholog) nebo Jeffrey Masson (psychoanalytik) ve svých knihách přesně popsali, kterak se reakce psů na opakující se hádky a konflikty, vyvrcholené těžkým rozvodem, nápadně podobají reakcím malých dětí. V něčem se to pak projeví jistou emoční spirálou. Když se malé dítě zlobí na své rodiče za rozvod, často se to projeví na jeho chování. Podobně i u psů se mohou objevit dříve neviděné projevy agresivity, neposlušnosti, ničení bytu, celodenního štěkání apod. Pro „zlobící“ dítě má v této mezní chvíli každý pochopení, nezvladatelný pes ale může snadno skončit v útulku.

Pokud tedy máme co dělat s párem, který byl co do péče o mazlíčka funkční, je více než žádoucí, aby se lidé alespoň ve věci psa dokázali dohodnout. Střídavá péče může u psů fungovat překvapivě dobře – i kdyby měla mít jen podobu častého „půjčování“ na venčení. Samozřejmě se bavíme o situaci, kdy vztah nebyl jednostranný. Známe bohužel i případy, kdy rozbuškou konfliktů byl právě mazlíček – naštěstí jsou vzácné.

Neexistuje obecná rada, jak v případě rozvodu v rodině se psem postupovat. Záleží vždy případ od případu, podle toho, jak moc se dřívější partneři dokážou dohodnout. Než se ale spustí ničivá bitva, je dobré si na místě psa představit dítě nadané naivní a bezelstnou láskou pro všechny.