Pes je v naprosté většině domácností považovaný za plnohodnotného člena rodiny, a tak se o něj po rozchodu mnohdy vedou obdobné boje jako o děti. Obzvlášť, pokud jde o chovné zvíře, a dostává se tak ke slovu i finanční stránka věci.

Právně je situace nejsnazší, pokud si psa pořídil (nebo třeba zdědil) jen jeden z partnerů, ideálně ještě před vznikem vztahu, natož před manželstvím. V takovém případě je za majitele považován on a druhý z partnerů na psa prakticky nemá právní nárok.

Pokud je ale pořízení psa typicky přípravou na děti a pár si zvíře pořizuje společně, mohou už nastat komplikovanější situace. Stále je rozhodující majitel psa, jméno uvedené na mikročipu, ale v případě hádek může u soudu hrát roli i to, kdo za zvíře platil náklady – například u veterináře, za stravu či výbavu. Soud pak v případě vyhrocených hádek o přidělení psa rozhodne a druhé straně přiřkne adekvátní odškodnění.

Myslete na jeho dobro

Pro všechny strany je nejjednodušší vzájemná domluva, ideálně stvrzená písemně. Zkuste se při ní zamyslet i nad tím, co je pro vašeho mazlíčka nejlepší. Dá se říct, že k někomu má blíž a je na něj fixovaný? Berte v úvahu i své časové a finanční možnosti – možná máte pocit, že vás má váš pejsek radši, ale pokud sloužíte dvanáctihodinové směny, a ještě navíc do práce dojíždíte přes hodinu, možná mu bude lépe u expartnera, který má pevnou pracovní dobu a má práci za rohem.

Pokud však nechcete přetrhat všechny vazby a víte, že se vám po pejskovi (a jemu po vás) bude stýskat, zkuste se domluvit například na „půjčování“ na víkend, nebo rovnou na střídavé péči. Pro některé psy je však taková situace poměrně stresující, proto se by měl mít v obou domácnostech alespoň stejný režim – jídlo ve stejnou dobu, vyřešené otázky pobytu na gauči či v posteli a jiné zvyklosti.

V případě, že máte více psů, je potřeba brát v úvahu i jejich vzájemný vztah. Pokud jde o nerozlučnou dvojici, spravedlivé rozdělení mezi expartnery nebude úplně nejlepším řešením. A naopak – pokud se nemají příliš v lásce, bude jejich rozdělení ideální volbou pro všechny.

Chovné stanice jsou pak zcela specifickým případem, u nich se řešení konkrétní situace s právníky zřejmě nevyhnete.

A co kočky? Vzhledem k tomu, že jsou vázané spíš na prostředí než na konkrétního člověka, je pro ně zpravidla nejlepší zůstat s partnerem, který setrvává v bytě či domě. Ale i tady hraje roli v první řadě „papírové“ vlastnictví a následně vzájemná dohoda, zejména pokud si oba bývají partneři hledají nové bydliště.