To, že by se chovatel neměl ke zvířatům chovat hrubě, není žádné tajemství. Není ale jednoznačně popsané, jak jsou důležité pozitivní emoce směřované k hospodářským tvorům. Právě nová studie možná vůbec poprvé ukazuje, jaké je spojení mezi kvalitou života pracovních kopytníků – koní, oslů a mul – a osobním přesvědčením jejich majitelů. To se přitom může měnit i v závislosti na geografických a kulturních kontextech.

Vědci z univerzity v Portsmouthu ve svém šetření spolupracovali s mezinárodní zvířecí charitou The Donkey Sanctuary. V rámci své práce navštívili komunity chovatelů koní v Egyptě, Mexiku, Pakistanu, Senegalu, Španělsku a Portugalsku, kde prováděli dotazníkový průzkum. Ten byl zaměřený na osobní přesvědčení lidí, jejich hodnoty a přístup směrem ke zvířatům, což doplnilo detailní vyšetření kvality života a zdraví pracovních zvířat z čeledi koňovitých.

Statistické vyhodnocení získaných dat ukazuje ve studii jasnou korelaci: pokud lidé věří, že zvířata mají emočně bohaté vnímání, případně pokud mají sami ke svým zvířatům silnou citovou vazbu, pak jimi chovaní kopytníci mají také lepší celkové zdraví. U chovatelů, kteří jako nejdůležitější hodnotu označovali ekonomickou stránku chovu, případně užitečnost daných zvířat, bylo celkové skóre kvality života koňovitých nižší.

Autoři práce uvádějí, že sama myšlenka „přístup lidí ke zvířatům má vliv na jejich zdraví“ by byla trochu banální. V rámci své práce proto dbali nejen na to, aby získali co nejlépe statisticky měřitelná data, ale také aby ověřili existenci případných rozdílů mezi vzdálenými zeměmi a kulturami. Sama zkoumaná zvířata přitom pracovala na široké škále činností od zemědělství, přes stavitelství, až po turismus.

Zástupci zvířecí charitativní organizace The Donkey Sanctuary k tomu dodávají, že už dlouho vědí, že osli a muly jsou velmi citlivá a vnímavá zvířata, která nejlépe prospívají, pokud se s nimi zachází citlivě a s respektem. Chtěli ale získat i měřitelná a vědecky publikovatelná data, která by podpořila smysluplnost jejich práce.

Zjištění přitom mohou prospět samotným chovatelům – citlivý a respektující přístup často nic nestojí, a přitom se lepší kvalita zvířat vrací v jejich lepším zdraví. Citově nestrádající koně či oslové pak mají šanci na delší život a podávání lepších výkonů ve své práci. Samozřejmě, sami badatelé uvádí, že žádným způsobem nechtěli k chovatelům přistupovat s předsudky či s nevyžádaným odsuzováním.

V některých chudších zemích je například těžké v chovu pracovních koní hledat čas a prostor pro citlivější péči. Psychologové spolupracující na výzkumu navíc upozornili, že snadno mohou nastat situace, kdy někteří lidé raději přesvědčí sebe sama, že zvířata nemají silné emoce, než aby se museli vyrovnat s tím, že jejich svěřenci trpí. Jde o dobře popsaný psychologický obranný mechanismus, nikoliv o cílenou lhostejnost či krutost ke zvířatům. Jistě také existují kulturní rozdíly, zrovna ve světě chovatelů koní ale najdeme lidi oddané a milující – stejně jako lhostejné – jak v zemích bohatých, tak v zaostalejších.

Výzkum sám o sobě byl spíše dílčí, autoři sami uvádějí, že by bylo dobré do budoucna sledovat podobné otázky u mnohem širšího vzorku zvířat a lidí. Už teď jde ale doufat, že naše poznání významu empatie a soucitu při chovu zvířat se bude dále prohlubovat.