Vysoká citlivost na hluk je u psů velmi rozšířená. Podle autorů studie mají ale lidé někdy tendenci podceňovat, jak na jejich psí mazlíčky působí zvuky, které vnímáme jako normální, případně už je ani nevnímáme vůbec. Lehčí stres se přitom u psů nemusí projevit tak výrazně v řeči těla, přesto má na zvíře vliv. Právě na jemnější projevy úzkosti a obav se badatelé zaměřili. Vycházeli totiž z toho, že ne každý majitel je bez upozornění vnímá dostatečně pečlivě, a tak nám možná celá jedna sféra psí psychiky tak trochu uniká. 

Mezi běžné projevy stresu a strachu patří chvění se, krčení a plazení, případně snaha uniknout a schovat se. V těch se ještě čte dobře. Jsou ale i náznaky subtilnější: přehnané funění, olizování si rtů, odklánění hlavy či ztuhnutí. Ty se ovšem mohou pojit i s jinými situacemi, proto vždycky záleží na kontextu, kdy se začal pes takto projevovat.  

Výzkum zapojil na 368 dobrovolníků, kteří měli sledovat reakce svých psích mazlíčků na běžné hluky v domácnosti. Účastníci byli poučeni i o méně jasných stresových reakcích, věděli proto, na co se zaměřit. Navíc badatelský tým analyzovat i 62 dostupných videí zachycujících psí chování v domácím prostředí. Výsledek ukázal, že lidé nejenom že velmi často podceňovali možný strach svého zvířete. Řada majitelů psů zachycených na videích navíc reagovala na některé projevy úzkosti pobaveně.  

Mikrovlnka i pískání světla

Jak jsme uvedli na začátku, ukázalo se, že stres či úzkost dokáže vyvolat celá řada nečekaných zvuků, které ale my vnímáme neškodné. Od obligátního vysavače, přes bzučící mikrovlnky, až po různé pípající spotřebiče či dětské hračky. Obecně lze asi říci, že jemné naladění psího sluchu se projevuje velkou citlivostí na vysokofrekvenční, přerušované („tepající“) a samozřejmě i hlasité zvuky. Možná jsme se sami setkali se situací, kdy si teprve v nočním, ztichlém bytě uvědomíme, že nám takřka neslyšitelně píská elektrický zdroj lampy či jiného zařízení. To je také příklad zvuku, který může některé psí jedince velmi dráždit. 

Studie přitom podtrhuje dvě důležité roviny řešení. V případě soužití se psem je dobré promýšlet interiér jeho úhlem pohledu. Máme-li doma hlásiče kouře, měníme baterie včas, aby se nepřepnuly do výstražného módu. Psí pelíšek neumístíme k potenciálním zdrojům hluku. Pokud víme, že nějaký zvuk psovi vadí, odvedeme ho před spuštěním pryč.

Právě v tom „pokud víme“ je pak rovina druhá, asi ještě důležitější: Autoři studie podtrhují důležitost toho, aby majitelé psů uměli ve svých mazlíčcích správně číst, tedy znali, jaké jsou méně zjevné projevy stresu. Zjištění je navíc možné chápat tak, že je na místě nějaká osvěta o tom, co také může našim psím mazlíčkům vadit. Lidé zachycení na zmiňovaných videích nereagovali pobaveně ze zlého úmyslu. Jen nepochopili reakci svých psích přátel a hloubku stresu či úzkosti, jakou mohou pejsci cítit z „běžného“ zvuku.