Psi vnímají 'své' děti a řídí se podle jejich chování

10. 2. 2021 – 6:20

Nejen, že pes je nejlepší přítel člověka - v mnoha případech je to hlavně nejlepší přítel dítěte. | zdroj: Pixabay

Existuje celá řada psychologických výzkumů a studií, které se věnují tomu, jak vnímají děti psy, respektive domácí mazlíčky. V aplikované podobě pomáhají podobné práce například při canisterapiích. O poznání méně častá je ale otázka obrácená: jak vnímají psi děti? Nejde přitom o nějakou banalitu, naši čtyřnozí miláčci se stávají často členy rodiny, a tak je na místě se ptát, jak nás vlastně vidí. Nová studie z oregonské státní univerzity přináší poznatky o tom, že psi přizpůsobují své chování dětem v rodině.

Hned na úvod lze prozradit, že podle všeho psi skutečně věnují dětem, se kterými žijí, značnou pozornost. Reagují na ně a v mnoha případech své chování synchronizují s tím dětským, což je projev náklonnosti a základů, na nichž se buduje vztah psa a člověka.

Mimoděk se ale také ukázalo, že s dětským chováním se psi synchronizují méně často, než jak se přizpůsobují dospělému. Malé lidi tedy vnímají jako společníky, ale jinak, než dospělé. Nejde nutně o „podřízený“ vztah pán-pes, ale spíše o projev rozdílného vnímání členů rodiny. Selským rozumem to dává smysl, i pes vidí, že dítě není dospělý – jako to má ale psychologickou rovinu, nechávají autoři studie otevřené pro další výzkum.

Děti a jejich psi

Zpátky ale k psím reakcím na děti. Experimentální studii vedli odborníci na zvířecí chování, součástí týmu byli i badatelé zkoumající vliv zvířat na psychologii dítěte či jak pomáhá fyzicky aktivní hraní dětem s postižením. Výzkumu se účastnilo 30 dětí a mladistvých ve věku od 8 do 17 let, 25 z nich při tom mělo nějakou vývojovou poruchu či zpoždění. Podmínkou také bylo, aby v rodinách účastníků výzkumu byl psí mazlíček.

Experiment probíhal tak, že ve velké prázdné místnosti se na zem vyznačily barevné linie. Děti měly za úkol podle pokynů chodit na těchto liniích běžnou chůzí se svým pejskem (bez vodítka). Badatelé vše zaznamenávali a pak podrobně zkoumali tři roviny chování: 1) synchronizovanost aktivity – tedy jak často se pes a dítě současně hýbali či stáli, 2) blízkost – tedy jak často byli zvíře a dítě do jednoho metru u sebe a 3) orientaci – jak často se pes orientoval stejným směrem jako dítě.

Ukázalo se, že ve všech třech bodech bylo společné naladění dětí a psů velmi vysoké, dokonce vyšší, než vědci předběžně očekávali. Zároveň existují starší podobná data pro chování s dospělými a ta jsou, jak jsme uvedli výše, ještě výraznější. Synchronizace aktivity se u dětí projevila v 60 procentech případů (přesněji v 73 procentech v pohybu a 42 procentech stání), udržování blízkosti v 27 procentech a orientace v 33,5 procenta případů.

Dětský výcvik

Na první pohled to nevypadá zase tak výrazně, ale je potřeba si uvědomit, jak se pes často chová. Směr procházky udrží, ale pobíhá kolem svého člověka a podobně. Při analýze videozáznamů bylo zřetelné, že psi v pozitivních případech děti opravdu sledují a řídí se podle nich.

Tato studie je jednou z mnoha, kterým se aktuálně výzkumníci z oregonské univerzity věnují. Další data se zaměřují právě na chování dětí postižených, a jak jim interakce se psy pomáhají. Případně výzkumy prohlubují poznání toho, jak pes obecně vnímá věk u lidí.

Výsledky této práce například doplňují starší závěry vedoucí výzkumu: tím, že psi prokazatelně vnímají své dětské souputníky, dokážou děti psy i cvičit a trénovat s nimi na velmi dobré úrovni. Mnohý chovatel s tím má jistě pozitivní zkušenost (i když vždy budou i takoví mazlíčci, co potřebují dospělou autoritu).

Pokud se ale opakovaně potvrzuje, že se vztah dítěte a psa pohybuje na hluboké psychologické rovině, pak je možné vytvářet takové výcvikové programy, které vzájemné pouto posouvají do dříve netušených rovin. Raný, pozitivně vedený a přirozený výcvik pejska tak může přispívat jak psychickému vývoji dítěte, tak duši psa.