Psi vnímají sebe sama. Zrcadlo je ale mate, nevydává žádný pach

21. 3. 2022 – 18:50

Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Ve známém zrcadlovém testu sebeuvědomění psi opakovaně neprošli. To ale nemusí nutně znamenat, že by si nebyli dostatečně vědomi své existence a svého vlastního já. Popularizační magazín Science Alert upozornil na sérii výzkumů z poslední doby, které dohromady dávají jasnou linku – pes si je sebe sama dobře vědom.

Zrcadlový test není špatný nástroj pro zkoumání zvířecí psychiky, dokonalý ale není. Tato forma testování zvířat je vystavená kritice některých odborníků. Účelem testu je zjistit, zda si zvíře uvědomuje, že v zrcadle vidí svůj odraz – a zda si je tedy aktivně vědomo své vlastní existence. Nevypovídá to nutně o inteligenci daného tvora, spíše o způsobu vnímání reality. Jedna z kritických poznámek k formě tohoto testu, kde bývají velmi úspěšní primáti, kytovci, některé druhy ptáků či ryb, směřuje právě ke „špatným“ výsledkům šelem.

Typickým příkladem jsou psi. O jejich značné inteligenci nemůže být pochyb, schopnost vnímat realitu potvrzují různé kreativní způsoby, s jakými dokážou řešit problémy. Proč jim ale právě zrcadlo dělá takový problém? Kritici říkají, že například podceňujeme, jak moc psí vnímání zahrnuje pachové vjemy. Víme, že psí čich patří ve zvířecí říši mezi nejlepší, a každý chovatel ví, že pro tyto mazlíčky je to snad nejzákladnější smysl. Právě při zrcadlovém testu je tedy možné, že pes má problém vnímat odraz jako sebe sama, neboť mu chybí správný pachový vjem.

Pachová stopa odpoví

V roce 2017 byla publikována studie, která vycházela právě z této kritiky zrcadlového testu. Badatelé se v podstatě snažili dokázat, že svého vlastního zápachu si je pes velmi dobře vědom a že pečlivě analyzuje jeho informace. Stejně, jako by se prohlížel v zrcadle. Při zrcadlovém testu se totiž zvířeti udělá na špatně viditelném místě těla značka a pokud má tvor snahu natočit se tak, aby si mohl neznámý flíček pořádně prohlédnout, pak dokazuje, že chápe svůj odraz.

Pro účely experimentu se proto psům vytvořilo „pachové zrcadlo“, konkrétně tedy podmínky, aby svému zápachu věnovali větší pozornost. Vědci vzali vzorek psí moči a porovnávali různé varianty. Pokud pes dostal vzorek cizí, věnoval mu nejvíce času. Chápal, že jde o jiného tvora a chtěl si jej pořádně „prohlédnout“.

Svému vlastnímu pachu pak každý z desítek testovaných psů věnoval jen krátkou dobu. Pokud ale v moči vědci provedli nějakou změnu, přidali cizí látku, pak pes znejistěl. Vzorku se věnoval pečlivěji, očichával jej a snažil se z něj dostat maximum vjemů.

Jeho způsob analýzy byl ale jiný než u pachu cizího zvířete. S opatrností proto autoři studie dospěli k závěru, že zvíře chápalo, že zápach je jeho, znejistil ho ale neznámý prvek. To by totiž v přírodě mohlo být varováním například před nemocí, pes proto vlastnímu pachu věnoval více pozornosti. Naprosto stejně, jako by si pořádně prohlížel neznámou značku na svém těle v zrcadle.

S druhým výzkumem, který byl publikován v roce 2021, jsme už naše čtenáře seznamovali . Badatelé při něm prokázali, že psi si jsou vědomi hmoty svého těla. Pokud jim zavazí při vykonání úkolu, například posunutí deky, na které sedí, pak chápou, že musí změnit polohu.

Zdá se to jako samozřejmost, ale kupříkladu u lidí se tato schopnost vyvíjí až kolem 18 měsíce věku. Roční batole dokáže sedět na hračce, kterou se mu nedaří zvednout, a přitom nechápat, že by stačilo jen kousek posunout tělo. Psí uvědomění si těchto souvislostí opět dokazuje, že jejich kognitivní schopnosti a vědomí sebe sama nesmíme podceňovat.

Dílčí studie nebyly dříve spojovány do jednoho celku, jak jsme ale řekli, společný jmenovatel je jasný. To, že si naši čtyřnozí přátelé nevedou dobře v zrcadlovém testu, vůbec neznamená, že by nedostatečně vnímali svou vlastní existenci a své tělo. Výše jmenované experimenty naopak dokazují, že abychom jejich vnímání mohli posoudit, musíme jim nachystat takové podmínky, které odpovídají psímu vidění – a hlavně cítění – světa.