Autoři výzkumu tvrdí, že nikdy dřív se u psů nedařilo sledovat takové propojení čichových receptorů a týlního mozkového laloku. To je přitom oblast mozku, která zpracovává primárně zrakové vjemy. Vedoucí vědeckého týmu, doktorka Pip Johnsonová se dlouhodobě věnuje studiu bílé hmoty mozkové u různých savců. Ke psům upřela pozornost už před nějakou dobou, po čase se podařilo najít dříve netušená spojení.

Na jednu stranu bylo zjevné, že se čichové vjemy psů pojí i s centrem, kde mozek zpracovává vzpomínky a zkušenosti. To je něco, co známe i u lidí. Náš druh je ale oproti psům ochuzen o zmíněné spojení čichu a center zraku. Vědci to porovnávají tak, že když člověk vstoupí do neznámé místnosti, prozkoumá ji hlavně pomocí zraku. Vnímá i jiné vjemy, pachy, zvuky a podobně, ale realitu si vytváříme hlavně zrakem. Zdá se, že psi oproti nám místnost doslova skenují spojením zraku a čichu. Čich se tak stává přímou součástí toho, jaký mentální obraz se o prostoru kolem v mozku vytvoří.

Slepí psi „vidí“

Pro lidský mozek je vlastně skoro až nemožné se do takového psího vnímání pořádně vcítit. Přirozenost tohoto spojení ilustrují schopnosti slepých psů. Ti často dokážou aportovat a orientovat se ve svém okolí mnohem lépe, než je tomu u slepého člověka. Už dřív se mělo za to, že psům jejich skvělý čich pomáhá – ostatně i lidští slepci si pomáhají větší citlivostí ostatních smyslů. Zjištěné mozkové spojení ale naznačuje, že pomocí čichu si slepý pes vytváří skutečnou vnitřní mapu svého okolí. Schopnosti čumáku mu tak kompenzují absenci zraku.

Sama autorka práce ale cituje veterinárního oftalmologa, který říká, že nová zjištění vlastně dávají stoprocentní smysl. Mimořádné schopnosti psího čichu známe už dlouho a doslova před očima máme, co všechno naši čtyřnozí přátelé se svým nosem dovedou. Hlubší propojení čichu s dalšími centry mozku se tak přímo nabízí.

Badatelský tým si na základě svých zjištění klade další otázky. Je toto mozkové spojení vlastní jen psům? Vyvinulo se u nich jako součást evolučních výhod predátora? Nebo je možné najít podobná dříve neznámá smyslová spojení i u jiných zvířat?

Johnsonová by se se svým týmem ráda v dalším kroku zaměřila s podobným výzkumem na koně. To jsou zvířata, o kterých víme, že také velmi pozorně vnímají své okolí, mají perfektně vyvinuté smysly a dovedou se rychle orientovat v terénu. Zároveň se ale koně vyvíjeli jako býložravá kořist šelem. I v této roli by ale zvláštní propojení některých smyslů, obzvlášť u tvora pohybujícího se velkou rychlostí – mohlo představovat výhodu. Budoucnost ukáže, zatím je ale jisté jedno: psí čumák ještě nejspíš neřekl své poslední slovo.