Na první pohled to zní jako banalita, ve skutečnosti ale takové vědomí vůbec není samozřejmostí. Známe to od malých dětí: Batole sedí na dece. Když ji chce vzít a někomu podat, do určitého věku má problém pochopit, že deku blokuje vlastním tělem. Teprve až od určitého věku – a tedy stupně mentálního vývoje – se pro něj tato skutečnost stane lehko řešitelnou.

Sebeuvědomění si je tak schopností neustále držet ve vědomí vlastní existenci. Ve složité lidské mysli má toto vědomí extrémně rozvinutou podobu – sebe-vědomí v pravém slova smyslu. U řady zvířat máme problém takové sebeuvědomění pozorovat. Známý zrcadlový test ukazuje, že některé zvířecí druhy se evolučně vyvíjely tak, že se u nich tento mentální koncept nerozvinul. To nutně neznamená, že jsou zvířata hloupá, klade to ale před nás otázky, jak vlastně chápat vnímání sebe sama.

Test s dekou

Psi jsou v tomto ohledu ideálním pokusným objektem, jelikož s nimi už po tisíciletí sdílíme fyzické i sociální životní prostředí. Výzkumníci při experimentu použili stejný přístup a hodnocení, jaký se používal u obdobných zkoušek slonů či lidských dětí – tedy variaci „testu s dekou“, na které subjekt sedí.

Psí úprava spočívala v tom, že k dece je připevněn míček. Ten má pes na povel podat, zároveň na dece sedí, a tím tuto akci blokuje. Celkové aranžmá, tedy tvar deky i prostředí, mělo podle vědců zajistit, že pes místo opustí opravdu jen tehdy, když je to nutné. První série testů se totiž nepovedla, protože pejskům se sedět nechtělo.

Výsledek byl jednoznačný: většina zkoumaných si uvědomovala, že jejich tělo je překážkou, která brání v přesunu míčku s dekou. To je ve skutečnosti trochu překvapující, protože až doposud výsledky ukazovaly, že vědomí vlastního těla bylo spojené s úspěchem v zrcadlovém testu. Ten se daří slonům i starším batolatům. Zkoumaný prokáže, že poznává sebe sama v zrcadle tím, že si sáhne na předmět připevněný na hlavě, případně na značku na místě, kam si bez zrcadla nevidí.

Zvířatům se přitom tato značka dává při uspání, aby byla jistota, že o ní neví. Tvor, který si uvědomuje sebe sama, nehmatá automaticky po odrazu – což dělají například někteří papoušci či lidoopi, tedy jinak velmi inteligentní tvorové – ale rovnou na sebe.

Zrcadlo nechápou, deku ano

Sloni i lidské děti tedy mají pozitivní výsledky vědomí sebe sama při testu se zrcadlem i s dekou. Psi (stejně jako například kočky) ale obvykle zrcadlovým testem neprojdou. Zdálo by se tedy, že špatně chápou odraz a mají potlačené sebe-vědomí. Zároveň ale excelovali v testu s dekou. To mimo jiné prokázalo, že chápou následky svých činů a souslednost akcí. Tedy: „Musím se zvednout a poodejít, abych mohl splnit pokyn. Nemá smysl to zkoušet jinak, zavazím si.“

Vedoucí výzkumu Rita Lenkeiová své výsledky uzavírá s tím, že psi jsou zatím jediným druhem, který neprošel zrcadlovým testem, a přitom jasně ukazuje vědomí sebe sama. Experiment tak podporuje teorii, která říká, že sebe-vědomí a sebe-prezentace je výsledkem protínání více či méně propojených kognitivních funkcí. Některá funkce vědomí se nemusela – například z důvodu evolučního – dostatečně rozvinout. Proto nefunguje zrcadlový test. Jiné složky vědomí jsou ale srovnatelné s lidskými. Vědomí jako celek je tedy ne jedním monolitem, ale složitou, mnohovrstevnatou mozaikou.

Není pochyb o tom, že se opět ukazuje, že mozky a myšlení našich zvířecích přátel nesmíme podceňovat. Uvědomují si svět a sebe sama mnohem složitěji, než si lidé dříve mysleli.