Psi si hrají s větší radostí, když jsou u toho lidé

2. 3. 2021 – 17:30

Nová studie naznačuje, že při hře dvou psů je přítomnost člověka významným faktorem, který ovlivňuje její intenzitu a dynamiku. | zdroj: Pixabay

Je dobře známou skutečností – ověřenou praxí i výzkumy – že psi jsou na lidskou pozornost dobře naladění. Vnímají, když je sledujeme, a často svého člověka berou jako středobod své aktivity. Studie badatelů z univerzity v Monmouthu, kteří se zabývají zvířecím chováním, ale naznačuje, že lidská přítomnost má vliv i ve specifických projevech. V tomto případě při hře psa se psem.

Experimentu se účastnilo 10 párů psů, kteří spolu žijí déle než šest měsíců. Šlo tedy o psy, kteří jsou zvyklí si spolu hrát. Badatelé nahrávali pro následné zhodnocení zvířata při hře za třech různých podmínek: 1) majitel nebyl přítomen, 2) byl přítomen, ale nevšímal si jich a 3) majitel na psy aktivně reagoval. U každého z páru pak byla každá situace třikrát zopakovaná, aby vznikl dostatek modelových situací pro zhodnocení.

Ukázalo se, že přítomnost člověka měla na psí hru vliv vždy. Samozřejmě je trochu ošidné statisticky podchytávat intenzitu hraní si, stále znovu se ale opakoval stejný vzorec: byl-li se psy člověk, pak byla hra živější, dynamičtější a hlučnější. Chování jako honění se, skákání, hravé kousání, přetahovaná a podobně bylo zřetelně energičtější. Lidská přítomnost jako by psy aktivizovala – a to tak zřetelně, že nejde o náhodu.

Člověk jako pojistka a bezpečí

Co nám to říká o psí psychologii? Sama vedoucí experimentu říká, že mají v podstatě víc otázek, než odpovědí. Je zjevné, že člověk je v dynamice vzájemné psí interakce podstatný faktor. Ale proč? Jedna z možností je, že jde o „předvádění se“, jak to ostatně známé i u dětí. Pes zkrátka jako by říkal „podívej se, co dovedu“ – a sama lidská pozornost je psovi odměnou.

Může jít i o komplikovanější vzorce chování – hlasitá, energická hra spíše povede k zapojení člověka, případně k cestě na procházku a podobně. Není to o nějaké vypočítavé rafinovanosti, jako spíš o bezelstné snaze zaujmout.

Druhou variantou je, že přítomnost člověka dává psovi podvědomě pocit bezpečí. Vzájemná hra dvou psů sice slouží k prohlubování vazeb, vždy ale u ní hrozí, že může přerůst v konflikt a agresi. Člověk je potom pojistkou, která dokáže takový nechtěný zvrat včas zastavit.

Třetí možností je pak to, že člověk je vlastně spouštěč dobré nálady. Víme, že vztah lidí a psů jde do hlubokých, až biologických rovin. Je-li milovaný lidský přítel přítomný, psi prostě mají dobrou náladu, tělo jim vyplavuje hormon oxytocin, a to se promítá do divočejší, rozpustilejší hry.

Experiment odhalil dílčí složku psí psychologie, nešlo o velkou či komplexní studii. Ukázal ale, že existují stránky psí mysli, které samy o sobě vypadají jako marginální – při zaměření se na ně ale zjistíme o našich čtyřnohých přátelích zase něco víc. Výzkum ostatně nekončí, badatelský tým pokračuje dalšími mikrostudiemi psího chování.

Studie vyšla v odborném magazínu Animal Cognition.