Zkoumáním lidského mozku vědci postupně zjistili, jaké v něm probíhají mechanismy při naslouchání řeči. Když někoho posloucháme, tak si mozek doslova rozdělí práci: pravá hemisféra analyzuje tón řeči a jeho citové zabarvení, levá zpracovává význam řečených slov.
Pravá, "citová" hemisféra přitom zpracovává informace o zlomky vteřin dříve než levá, a proto nám během rozhovoru vlastně říká, jak ho obecně vnímáme. Zda je promluva upřímná, ironická, nadšená a podobně. Z pohledu vědců je tak lidské vnímání mluveného slova hierarchické: práce pravé hemisféry nám říká, jak máme vnímat tón řeči, levá hemisféra v tomto kontextu analyzuje slova.
Pokud jde o psy, tak jejich citlivost na úrovně komunikace s lidmi je obecně známá. Chovatelé jistě potvrdí, že pes už podle tónu hlasu pozná, zda je chválen či zda ho pán kárá po tom, co našel novou sedačku ve stavu jako po válečném konfliktu.
Už z dřívějších studií také existovaly náznaky toho, že psi podobně jako lidé chápou vysoce posazený hlas pozitivně. Nebylo ale doposud jasné, co se při psím naslouchání lidské řeči v jejich mozcích děje.
Nejdřív intonace, pak význam
Nová studie týmu maďarských vědců z budapešťské ELTE univerzity se právě na tuto otázku zaměřila. Při experimentu výzkumná skupina dvanácti psů naslouchala nejprve známým pochvalným slovům a následně slovům neznámým či pro ně neobvyklým, která byla pronášena jak s neutrální, tak pozitivní intonací. Pomocí magnetické rezonance při tom badatelé sledovali procesy ve psích hlavách.
Překvapivě při tom zjistili, že jsou v podstatě identické, jako u sledování lidských mozků. I psi analyzují řeč hierarchicky: pravá hemisféra analyzovala intonaci, levá na tomto základě význam. Podle měření se při tom zdá, že komplexní vnímání nastalo hlavně u známých slov, kde se naplno spojila práce různých center mozku.
Výsledek experimentu lze zjednodušeně shrnout tak, že psi se neřídí čistě intonací ani čistě významem naučeného slova. Pokud pes slyšel jen "výborně", ovšem bez očekávané intonace, pozitivní reakce na pochvalu se nedostavovala. A pokud naopak slyšel pozitivní intonaci spojenou s neznámým slovem, nevěděl "co si o řečeném má myslet" , a ani tady se tak reakce naplno nerozvinula.
Jinými slovy: Psí vnímání lidské řeči je mnohem komplexnější, než se dříve soudilo. Samozřejmě, studie netvrdí, že máme se psy mozky stejné. Lidská orientace na verbální komunikaci a složitost našeho mozku, abstraktního myšlení a podobně je ve zvířecí říši unikátní a v podstatě nedostižná. Nicméně je překvapivé zjistit, že základ hierarchického vnímání řeči je pozorovatelný i u psů.
Je to důkaz psí inteligence a jejich orientace na člověka a na komunikaci s ním. Někdo by si skoro mohl klást otázku, co si o něm vlastní pes tedy myslí – ovšem jak známe pejsky, myslí si o svých lidech jistě jen to nejlepší.
Vstoupit do diskuze (0)