Autory práce jsou biologové z univerzity Azabu v Japonsku. Vědci přitom objevili nejen produkci slz spojenou se šťastnými emocemi, ale nejspíše odkryli i metabolické procesy oxytocinu, které k této reakci vedou. Vedoucí práce Takefumi Kikusui si povšiml, že když jeho pudl pečuje o svá štěňata, v jeho očích se lehce zvýšila produkce slz. Ty nebyly tak patrné, jako u lidí, neboť volně nekanou po tvářích – přesto jej jako biologa napadlo, že by mohl existovat vztah mezi vlhnutím očí a vyplavováním oxytocinu, tzv. „hormonu štěstí“ či „hormonu lásky“.

Už z dřívějších studií se ví, že se oxytocin uvolňuje i při šťastných chvílích mezi lidmi a psy – a to u obou zúčastněných druhů. Proto se vědci zaměřili tentokrát na sledování, zda takové chvíle u psů nevedou i k vlhnutí očí, tedy k tvorbě oněch příslovečných slz štěstí.

Klíčový scénář k testování bylo shledání zvířete s jeho člověkem po chvílích odloučení. Nejprve badatelé standardním testem změřili objem psích slz před a po shledání. Skutečně se při opakovaném experimentu ukázalo, že testovaní psi slzeli víc, pokud se setkali s lidským přítelem – u cizích osob takovou reakci neměli. Už to naznačuje spojení s produkcí oxytocinu, který se také tvoří při emocích přátelských, nikoliv při kontaktu s cizím člověkem. Následný experiment se zvýšením dočasného obsahu oxytocinu v těle psů ukázal, že slzy se opravdu začaly tvořit výrazněji.

Slzy jako nástroj řeči těla

Badatelé také požádali dobrovolníky, aby ohodnotili obrázky psích tváří bez slz a se slzami. Ukázalo se, že lidé podvědomě reagují větší pozitivní náklonností ke slzícím psům. To podle autorů práce podporuje hypotézu, že slzy mohou hrát roli i nástroje řeči těla při upevňování vzájemných vazeb mezi lidmi a psy.

Podle vědeckého týmu by mělo jít o vůbec první odbornou studii popisující fenomén slz štěstí u psů. Možná, že řada chovatelů se s tímto jevem setkala, a brala ho správně jako projev citů zvířat, neboť tyto city psi milující lidé tak trochu očekávali. Je ale potřeba zdůraznit, že až donedávna se s „emoční“ rolí slz u zvířat vůbec nepočítalo.

Nabízí se tak otázka – která podle japonských vědců také nebyla doposud řešena – zda u psů neexistuje i nějaká forma tvorby slz spojená s emocemi negativními. Také není vůbec jasné, zda slzy tvořené na základě emocí mají nějakou sociální funkci v psím světě. Tedy zda hrají nějakou roli při vzájemném kontaktu dvou psů, či zda jde opravdu jen o specifikum emocí mezi člověkem a psem. Slzení psí maminky nad svými dětmi, od které se celý výzkum odrazil, by ale naznačovalo první variantu.

Výzkum slz štěstí a radosti tak u psů ještě nekončí. Už teď ale můžeme asi bezpečně říci, že se opět potvrdilo, jak silné vazby mohou mezi lidmi a jejich psy vznikat. Pro koho jiného ostatně ronit slzy, než pro milovanou bytost – ať už jste pes nebo člověk.