Psi přišli s lidmi do Ameriky už v první vlně migrace

2. 2. 2021 – 17:23

Psi doprovází člověka napříč dějinami už mnoho tisíc let. Nejinak tomu bylo i při osidlování Ameriky. Naše hluboké, mezidruhové přátelství tak trvá od starší doby kamenné do současnosti. | zdroj: Pixabay

Domácí americké psovité šelmy do procesu domestikace psa vůbec nezasahovaly, lidé totiž před 15 tisíci lety z Euroasie do Ameriky přišli se svými nejlepšími společníky už v první vlně migrace. Vyplývá to ze studie týmu z univerzity v Durhamu ve Velké Británii, jejíž data navíc na základě genetického mapování ukázala, že k domestikaci psa došlo už asi před 23 tisíci lety.

Dnešní stav poznání říká, že lidé Ameriku osídlili, jako v podstatě poslední část Země, v několika vlnách. První z nich se dostala na sever kontinentu asi před 15 tisíci lety, kdy bylo možné překonat Beringovu úžinu suchou nohou.

Nebylo ale úplně jisté, kdy se do Ameriky dostali psi. Ano, z logiky věci bychom předpokládali, že doprovázeli migrující lovce a sběrače. Byli ale psi v Americe přítomní s lidmi od počátku nebo přišli až v dalších vlnách? Neprobíhala domestikace psů ještě i na novém kontinentu na základě zdejších šelem – vlků a kojotů?

Na tyto otázky přináší nová studie univerzity v Durhamu odpovědi. Díky mapování DNA dochovaných pozůstatků psů ze starší doby kamenné v Americe se jednoznačně prokázalo, že šlo o potomky zvířat domestikovaných na Sibiři. Genetika tedy ukazuje, že domácí americké psovité šelmy už do procesu domestikace psa nezasahovaly.

Sibiř nabídla ideální podmínky

Zhodnocení archeologických situací pak navíc jasně ukázalo, že nejlepší přátelé (pra)člověka migrovali už s první vlnou lidí. Všechna plemena psů, která pak existovala u amerických domorodců před příchodem Evropanů, byla potomky těchto dávných společníků lovců.

Výzkum navíc díky genetickému mapování přispěl i k poznání historie psů jako takových. Data ukázala, že domestikace divokého společného předka psa a vlka se dovršila na Sibiři asi před 23 tisíci lety.

K podobným procesům domestikace pravděpodobně docházelo nezávisle i na jiných místech Eurasie, sibiřští psi se ale s lidmi šířili nejen do Ameriky, ale přispěli i k rozvoji plemen Starého světa.

Badatelé se domnívají, že na Sibiři byla pro domestikaci psa ideální situace: na jednu stranu stáda zvěře, na druhou stranu omezený životní prostor daný probíhající dobou ledovou.

V takové situaci se potkávali lidé a divocí předci psů – dva predátoři s podobným repertoárem kořisti. Stýkání a potýkání skončilo nepřátelstvím s vlkem a hlubokým přátelstvím se psem. Jak je vidět na příkladu osidlování Ameriky, po další tisíce let platilo: kam jde člověk, tam jde i pes, jeho nejlepší přítel.