Člověk je tvor, k jehož psychologii lež patří. Naše komplikovaná inteligence svádí k vymýšlení uvěřitelných lží a klamů, někdy nevinných, někdy zlovolných. Zároveň se učíme, jak lži rozpoznávat a jsou situace, kdy je předpokládáme. Vnímáme chování druhých lidí a posuzujeme své zkušenosti s nimi. Badatelé si kladli otázku, zda něco podobného existuje i v psí mysli. Aby si na ni odpověděli, provedli několik jednoduchých experimentů s 260 psy různých ras. 

V hlavním z experimentů byli psi naučení poslouchat radu neznámého člověka. Nebylo to těžké, člověk ukazoval, která ze dvou misek obsahuje skrytou pochoutku. Když se naučili jeho radě porozumět, pamlsek byl jejich. Když ovšem psi získali jistotu a důvěru, scénář se očekávatelně zamotal: lidé najednou začali lhát.

Psi mohli vidět, že člověk bere pamlsek a dává ho z jedné misky do druhé. Následně ale ukazoval při naučené situaci, která se odehrála mockrát předtím, na špatnou misku. Přibližně polovina psů odmítla jeho radu následovat, ačkoliv předtím s tím neměli nejmenší problém. Na základě zkušenosti věděli, že člověk neříká pravdu. 

Experiment byl doplněn ještě o druhou variantu, při které byl přemísťování pamlsku do druhé misky přítomen jiný člověk. Pokud tento druhý člověk, na kterého předtím nebyli zvyklí, ukazoval misku, věřili mu. Poznali, že stejně jako oni pozoroval situaci. Pokud ovšem přítomen nebyl a přišel jako naprostý cizinec, drtivá většina psů odmítla jeho radu sledovat. Zkušenost jim říkala, že tato osoba nebyla přítomna přemísťování pamlsku, a proto o něm nemůže vědět. V podstatě se tak ověřilo, že psi situaci vnímají a posuzují, komu mohou věřit a komu ne.  

Ztráta víry v lidskou pravdomluvnost

Výsledek experimentu se lhaním odpovídá starší studii japonských vědců představené před šesti lety na webu sciencealert.com. Ti prováděli podobný výzkum na menším vzorku psů, více ale experimentovali s proměnnými. Kupříkladu se zdálo, že psi se ze situace dobře učí. Při opakování lži nakonec i ti nejdůvěřivější svou víru v lidskou pravdomluvnost ztratili.

Autoři nové studie téma posunuli tím, že pracovali s větší skupinou. Také upozornili na to, že obdobné pokusy se prováděly i s malými dětmi a primáty, přičemž ti všichni byli znatelně důvěřivější než psi. Někdy se velmi zjednodušeně říká, že naši nejlepší zvířecí přátelé jsou mentálně blízko tříletým dětem. Rozhodně to ale neplatí pro důvěřivost – ta už je ovlivněná dospělostí a zkušenostmi.  

Hlavní přínos nové studie tak nespočívá ve lhaní nebohým pejskům, ale v poodhalení dalšího kousku jejich kognitivních schopností. Výsledky naznačují, že stojí někde uprostřed mezi bezmeznou důvěřivostí a nedůvěrou z principu. Tedy že by nám chtěli spíše věřit, koneckonců člověk je nejlepší přítel psa, jsou ale schopní se poučit z vizuální zkušenosti, že existuje něco jako lež.

Nakonec by nás ale schopnost poznat přetvářku úplně překvapit neměla, zkušení chovatelé vědí, že někteří psi jsou schopní s člověkem doslova manipulovat a přetvařovat se, aby dosáhli svého. Skončeme odlehčeně: Doufejme, že pejskům účastnícím se výzkumu vědci po skončení vysvětlili, že to nebyla lež záměrná, ale že se jenom spletli. Naši nejlepší přátelé si nezaslouží zraňovat důvěru záměrným lhaním.