Psí oko má ve skutečnosti podobné barevné spektrum, jako to lidské - s jedním malým rozdílem. Naši nejlepší přátelé vidí stejně, jako lidé trpící částečnou barvoslepostí - nedokáží rozeznat zelenou od červené. Lidé s normálním zrakem mají takzvané trichromatické vidění - v očích mají tři funkční receptory, neboli čípky, které nám umožňují vidět široké spektrum barev. V případě, že jeden čípek odebereme, z trichromazie se stane dichromazie a počet barevných kombinací se sníží. A stejně tak to mají i naši psí kamarádi.

Které barvy tedy vidí?

Pejsci vidí odstíny žluté, modré a hnědé, dále vidí i šedou, černou a bílou. Pokud má váš psík červenou hračku, uvidí ji jako hnědou. Tato částečná barvoslepost by mohla vysvětlovat, proč psi tolik milují zářivě žlutý tenisový míček, v okolní hnědi totiž vyčnívá. Chcete-li tedy najít hračku, kterou si váš parťák zamiluje, sáhněte po modré nebo po žluté barvě, které jsou pro ně je nejvýraznější.

Zajímavé je, že vnímání barev není jediným rozdílem mezi lidským a psím zrakem. Psi mají mnohem širší zorné pole a lépe vnímají rychlý pohyb, který jim umožňuje pronásledovat prchající kořist a nebo její moderní alternativu - míček. Jsou také ale poměrně krátkozrací. 

Černobílý svět

Kde se tedy vzalo přesvědčení, že psi žádné barvy nevidí? Údajně pochází od psího milovníka Willa Judyho, který v roce 1937 napsal tréninkovou příručku pro psy, ve které uvádí, že psi vidí jen v odstínech černé a bílé. V roce 1960 byla pak jeho hypotéza nesprávně potvrzena týmem výzkumníků kteří tvrdili, že primáti jsou jediná zvířata schopná rozeznávat barvy. Tento mýtus byl pak uznáván až do roku 2013, kdy ruští vědci dokázali, že psi barvy vidí. Jen ne úplně všechny.