Práce je výsledkem malého pilotního výzkumu, který testoval nové možnosti monitorování mozkových vln psů v klidném stavu a ve spánku. Jejími autory jsou vědci z maďarské Univerzity Loránda Eötvöse, kteří na poli výzkumu psích schopností patří mezi nejlepší na světě.

Monitorování probíhalo u 13 psů a ukázalo se při něm, že psí mozky ve fázi hlubokého spánku vykazovaly reakce synapsí velmi podobné těm bdělým, pokud se v blízkosti zvířete ozývaly zvuky lidí či jiných psů. Nejde přitom o pouhou „budící“ reakci na hluk, jak by se mohlo zdát – mozková aktivita odpovídala tomu, co tento ústřední orgán provádí při zpracovávání sluchových podnětů za bdělého stavu. Podle autorů jde o důležité výsledky, ačkoliv byly získány na poměrně malém vzorku – u psů jde totiž o vůbec první důkaz komplexního zpracovávání vnějších podnětů ve spánku.

Psi účastnící se výzkumu byli připojeni na zařízení, které cíleně měří mozkové vlny reagující na vnější události. Následně byli vystaveni lidským a psím zvukovým projevům ve stavu bdělém, při usínání a nakonec při plném spánku. Každý zvuk měl stejnou hlasitost a trval přesně jednu vteřinu. Vědci se snažili vybírat škálu pozitivně či neutrálně zabarvených zvuků – veselé štěknutí, lidský smích, zakašlání, zívání, hravé zavrčení. Negativním projevům se vyhnuli, aby to u psa nevyvolalo úlekovou reakci a prudké probuzení.

To, že psi skutečně vnímají „obsah“ zvuku prokázalo porovnání charakteru mozkových vln. Ten byl jiný, pokud šlo o zvuk neutrální nebo pozitivně naladěný, přičemž je ale podstatné, že kladná mozková reakce na pozitivní zvuk přicházela ve spánku i v bdělém stavu. Mozek se zkrátka choval tak, jako by i ve spánku slyšel a náležitě reagoval na obsah slyšeného.

Lidé reagují podobně

Podobné výzkumy už byly v minulosti prováděny u primátů, a to včetně lidí. Zjistilo se při nich, že máme schopnosti vnímat podobně, jako se nyní ukázalo u psů. Savci tráví poměrně dost času spánkem, schopnost ve spánku vnímat je tak evoluční výhodou. Problematika je to ale komplexnější, než by se čekalo, nejde o pouhou schopnost rychle reagovat na možný cizí zvuk a nebezpečí. Stejně jako psi reagovali i ve spánku zvláštní reakcí mozku na pozitivní zvuky, tak i lidé prokazatelně ve spánku kladně reagují například na hlas známé osoby či na zaregistrování svého jména. Schopnost vnímat ve spánku tak pravděpodobně hraje i nějakou sociální roli, snad během evoluce pomáhala utužovat vztahy v rámci smečky/tlupy.

Není při tom bez zajímavosti, že podle jiných výzkumů se psí spánek v průběhu evoluce proměnil. Pes domácí se člověku během tisíciletí společné historie přizpůsobil různými způsoby, spánek je podle všeho jedním z nich. Oproti vlkům totiž psí spánkový vzorec připomíná ten lidský (ačkoliv úplně stejný není) střídáním fází mělkého a hlubokého spánku po většinu noci.

Budou potřeba ještě další výzkumy, autoři práce ale sami uvádějí, že jejich závěry přidávají další důkaz podobnosti lidského a psího spánku. Tento vědecký tým ostatně dlouhodobě obhajuje, že psi se nám podobají v tolika ohledech – i tím, že spolu sdílíme stejný životní prostor – že mohou sloužit jako modelové organismy pro neurologické studie. Dokazují to také starší publikované práce, které si všímají například podobnosti lidských a psích psychických problémů.

Závěrem studie zdůrazňuje etické hledisko celého výzkumu. Využívání neinvazivních metod měření mozku je v laboratorních podmínkách poměrně náročné. Nezpůsobuje ale žádná zranění ani zásahy do těla, oproti některým dalším metodám navíc tito psi nepotřebují zvláštní výcvik. Výsledky se tak nejvíce přibližují autentickému nelaboratornímu stavu, kdy jsou zvířata v klidu a bez zdrojů stresu. Je otázka, co další výzkumy ještě přinesou – už teď se ale zdá, že správná vědecká práce s našimi nejvěrnějšími zvířecími společníky přináší poznání fungování mozku, které se vztahuje na psy i na lidi.