Souhvězdí Velkého psa se latinsky nazývá Canis Maior a je jedním z tzv. ptolemaiovských souhvězdí. To znamená, že bylo dobře známé a popsané již ve starověku. Řadí se mezi souhvězdí zimní oblohy, neboť v zimě je nejlépe pozorovatelné. Teď v únoru se s ním můžete setkat nejsnadněji, neboť se na obloze objevuje v rozumnou večerní hodinu.

Když kolem sedmé či osmé hodiny pohlédneme směrem na jih, uvidíme zde relativně nízko nad obzorem výraznou hvězdu – to je Sírius, hlavní hvězda (odborně alfa) souhvězdí. Pokud si nejsme jistí, kam koukat, můžeme se zorientovat podle Oriona. Toto výrazné souhvězdí na obloze snadno poznáme podle jeho typického pásu ze tří hvězd. Když vezmeme spodní dvě hvězdy pod Orionovým pásmem, spojíme je pomyslnou linkou a budeme ji sledovat směrem k východu, musíme na Síria narazit.

Sírius je v tradičním kreslení hvězdných figur zobrazován v nose psa. Nejjasnější hvězda oblohy je tedy psím čumákem! Pozoruhodná je i z astronomického hlediska – leží od nás asi 8,6 světelných let daleko a je 26krát svítivější než Slunce. Samo jméno Sírius ostatně pochází z řeckého slova pro jiskření.

Zajímavé je, že je ve skutečnosti dvojhvězdou – soustavou dvou hvězd obíhajících ve vzájemné gravitační vazbě. V souhvězdí Velkého psa se nachází celá řada astronomicky zajímavých objektů, většina z nich je ale pozorovatelná jen velkými teleskopy. Jde například o emisní mlhovinu NGC 2359, zvané kvůli tvaru Kachní, najdeme zde i několik galaxií.

Velkého psa se dotýká Mléčná dráha, je v něm proto mnoho hvězdokup – za všechny jmenujme otevřenou hvězdokupu M41, která se nachází jen kousek jižně od Síria. Mimo město je viditelná pouhým okem a dobře ji najdete i jen v malém triedru – vypadá jako rozsypaná hromádka hvězd.

Významné souhvězdí starověku

Velký pes patří do souboru klasických souhvězdí, ke kterým se pojí příběhy z řecké mytologie. Většinou se uvádí, že mělo jít o psa Laelapse, dar boha Dia milence Europě. Také se ale psalo, že jde o ohaře patřícího Procris, jedné z nymf bohyně Artemidy nebo že je to pes obra-lovce Oriona, jenž pronásleduje zajíce. Mimochodem, souhvězdí Zajíce najdete na únorové obloze hned po Orionem, poblíž Velkého psa.

Pro výraznost Síria si ale souhvězdí všímali hvězdáři od nejstarších dob – znali jej Mezopotámci i Egypťané. Obzvlášť ve starém Egyptě šlo o mimořádně důležitý nebeský objekt. Jeho návrat na oblohu značil blížící se pravidelné povodně, klíčové pro život podél Nilu, proto hvězdu Egypťané uctívali jako bohyni Soptdet. Své legendy o Síriu a jeho souhvězdí měli i Číňané, hvězda byla klíčová i v životě a navigaci Polynésanů.

Lovecká smečka

Velký pes ale není jediným psíkem na obloze. Jen malý kus od psa velkého se nachází souhvězdí Canis Minor – Malý pes! Pouhým okem jsou z něj viditelné jen dvě hvězdy, ta jasnější z nich – Prokyon – je ale 7. nejjasnější vůbec.

Procyon řecky značí v řečtině "před psem", jde tedy o hvězdu ohlašující příchod Velkého psa se Síriem. Velký a Malý pes tvoří podle jedné verze mytologie loveckou smečku Oriona, své místo měl ale v tradičních astronomiích, astrologiích a mytologiích většiny starých kultur. Třeba staří Egypťané v souhvězdí viděli samotného Anubise, šakalího boha.

Únor je nejlepším měsícem na spatření obou souhvězdí. A tak až někdy budete kráčet chladnou nocí v době, kdy se večer překlápí v noc, a obloha bez mráčku – pohlédněte na nebe. Spatříte tam Malého a Velkého psa, hvězdné mazlíčky lidí od počátku věků.