Výzkum probíhal na maďarské Univerzitě Loránda Eötvöse, jež patří mezi nejlepší pracoviště ve zkoumání psího vnímání a myšlení. Nová studie se tak řadí mezi starší práce, které poodhalují fascinující tajemství psího mozku. V tomto případě vědci měřili přímými metodami práci psího mozku a dospěli k závěru, že v některých aspektech zpracovávání řeči se jeho fungování pozoruhodně podobá mozku malého lidského dítěte.

Lidé mají přirozeně tendenci používat jiné tóny a přízvuky, pokud mluví s malými dětmi. Velmi podobně se nám pak někdy stává, že hovoříme i se psími mazlíčky. Ukazuje se ale, že exaltovaná prozódie (tj. soubor lingvistických nástrojů zahrnujících tón řeči, artikulaci, přízvuk atd.) dopadá u psů – podobně jako u dětí – na úrodnou půdu. Nemluvíme o přehnaném pitvoření se či šišlání, ale pečlivé, modulované řeči, která se dobře vnímá. Důležité je, že takový způsob řeči bere ohled i na omezenou slovní zásobu a na nekomplikované věty.

Podle lidských neurologických výzkumů jsou malé děti na takový způsob řeči obzvláště citlivé, i proto si vědci kladli otázku, zda něco podobného nemohou pozorovat také u psů. Genderový aspekt pak hraje svou roli, přirozené biologické instinkty vedou k tomu, že častěji se výraznější prozódii směřovanou k dětem – a přeneseně i ke psům – setkáme u žen.

Badatelé ve svém výzkumu pracovali se speciálně cvičenými psy, které na Univerzitě Loránda Eötvöse využívají i u dalších výzkumů. Pokud totiž chceme měřit přirozenou mozkovou aktivitu pomocí magnetické rezonance (MRI), musí být zkoumaná zvířata bdělá, bez stresu a nervozity. To si žádá jistý trénink, se kterým už ale mají maďarští odborníci zkušenosti. Díky tomu mohou testovat fungování mozku u psů, jejichž rozpoložení a vnímání odpovídá přirozenému stavu.

Poslouchali skutečné rozhovory

Psi monitorovaní MRI přístroji poslouchali nahrávky lidské řeči od 12 mužů a 12 žen. Šlo přitom o skutečné, přirozené konverzace, z nichž některé byly směřované k dospělým, jiné k dětem a další ke psům. Monitoring ukázal, že mozek nejaktivněji reagoval na řeč určenou psům, ale také dětem. Jde v podstatě o první vědecký důkaz, že specifický tón hlasu určený pro ně naši čtyřnozí mazlíčci opravdu vnímají jinak, než když na ně mluvíme jako na dospělého člověka.

Zajímavé byly výše naznačené rozdíly mezi pohlavími mluvčích. Příslušná mozková centra se „rozzářila“ více, pokud měla zpracovávat řeč pronesenou ženami – a to v případě promluvy určené dětem i psům. Jde o další důkaz, že psí vnímání opravdu ovlivňuje způsob, jak na ně mluvíme. Naladění jsou zjevně více na „ženskou tóninu“, což může být dáno tím, že výše posazený ženský hlas má prozódii výraznější.

Přitom je ale potřeba si uvědomit jednu zásadní věc: kdyby podobné výsledky ukázalo MRI u lidských batolat, tak se jednoduše řekne, že děti jsou přirozeně biologicky naladěné na ženy/matky, a že to vlastně není tak překvapivé. V případě psů ale hovoříme o jiném živočišném druhu, jehož přirozená komunikace je typově úplně jiná.

Zdá se tedy, že domestikace trvající od pravěku zanechala stopy na psím druhu i na této hluboké, neurologické úrovni. Pes stále bude s jiným psem komunikovat způsobem, který se moc neliší od toho, co známe u vlků. Jakmile se ale zaposlouchá do řeči lidské, aktivuje jiná mozková centra – a důležité je, že je aktivuje úspěšně. To, že ze všeho nejlépe pak vnímají, pokud na ně mluví žena jako na malé dítě, je vlastně skoro až dojemný detail. Naznačuje to, že ač psi nerozumí všemu, přesto nás mají natolik rádi, že nám prostě porozumět chtějí. Jako když se malé dítě učí nasloucháním, snaží se i psí mazlíček porozumět svým milovaným lidem.