Psi mají vrozenou schopnost rozumět lidem mnohem víc než vlci

18. 7. 2021 – 12:15

Vlci se od psů na první pohled zase tolik neliší - některým plemenům jsou vyloženě podobní. Poznatky vědců ale opakovaně potvrzují, že na úrovni genetiky a mentality jde o velmi rozdílné druhy. | zdroj: Pixabay

Další a další vědecké studie ukazují, že psi a lidé jsou si plně souzeni a že po tisíciletích společné evoluce jsme na sebe navzájem naladěni unikátním způsobem. Nově publikovaný výzkum toto jen potvrzuje. Vědci totiž zjistili, že štěňata se rodí s takovými vrozenými schopnostmi komunikace s lidmi, jaké chybí jejich nejbližším příbuzným – vlkům.

Nedávný výzkum dospěl k závěru, že 40 procent socializačních schopností štěněte je vrozených. Nyní přichází studie z pera vědců z Duke University, publikovaná v magazínu Current Biology, která porovnávala štěňata psí a vlčí. Vědci v sérii experimentů dospěli k jednoznačnému závěru: Ačkoliv je vlk nejbližší žijící příbuzný psa domácího, vrozené schopnosti rozumět lidem se u jejich mláďat silně liší.

Šlo přitom i jen o bazální vnímání lidských gest daných naší fyziognomií. Tak například jeden z experimentů spočíval v tom, že člověk namířil v místnosti se štěnětem prstem či předmětem směrem k pamlsku. Zatímco z 26 mláďat vlka při tomto pokusu nezareagovalo správně ani jediné, z 31 štěňat retrívra 17 správně pochopilo, co gesto znamená. Gesto bylo potřeba pro některé psy zopakovat, ale zatímco část štěňat pochopila hned napoprvé, vlkům se to nezadařilo ani opakovaně.

Podobných experimentů proběhla celá řada a výsledky se neustále opakovaly. Celkem se jich účastnilo 37 vlčat a 44 štěňat a badatelé viděli nejen zcela rozdílné chápání lidského chování, ale i přístupu k člověku. Štěňata až pětkrát častěji při vstupu do místnosti přistupovali ke známému člověku a dokonce byla třicetkrát větší pravděpodobnost, že pes projeví zájem o neznámého člověka, než u malého vlka.

Dlužno dodat, že žádný z účastníků experimentu za sebou neměl výcvik. Šlo o zvířata ve věku, kdy se ještě daly dobře rozlišit vrozené vlohy pro komunikaci a socializaci. Vlčata přitom byla od mala chována a krmena lidskými chovateli, nešlo pro ně tedy o cizí tvory. I tak ale reagovala výrazně odtažitěji a odcizeněji, zřetelné také bylo, že se mnohem víc než malí psi bojí očního kontaktu.

Bojí se méně a touží po komunikaci

Domestikace psa byla dovršena nejpozději před 12 tisíci lety, možná dokonce mnohem dříve. Zdá se, že v průběhu tohoto procesu člověk výrazně ovlivnil geneticky podmíněné chování psů tak, že se odchýlili od svých evolučních bratranců vlků. Pozdější šlechtění psích plemen tento proces ještě výrazně urychlilo. Vybírali jsme si zkrátka v pravěku jako společníky ta štěňata společného předka psa a vlka, která se nejméně bála lidí, až jsme psa jako nový druh s kýženými vlastnostmi vytvořili. Pes má tedy přímo vrozené to, že se nás bojí mnohem méně než vlk a že více touží po vzájemné komunikaci.

Díky selektivnímu výběru došlo k zapuzení přirozené vlčí plachosti, čímž jsme takříkajíc roztočili evoluční spirálu. Čím méně se nás předci psů báli, tím snazší s nimi byla práce, a tím jsme k sobě měli blíže. Vlky můžeme obdivovat jako úžasná stvoření. Můžeme dokonce i najít výjimky konkrétních jedinců, kteří byli odchováni jako psi a stali se skvělými společníky.

Obecně ale platí, že ač jsou některá psí plemena vlkům velmi podobná, na úrovni genetiky, vrozeného chování a fungování mozku jsou pes a vlk druhy mnohem rozdílnější, než se zdá na první pohled. Vlk tak zůstává symbolem nespoutané přírody – a pes už od narození nejlepším přítelem člověka.