Ve vikinské mytologii se objevuje pes jménem Garm. Podle Snorriho Sturlursona, autora ze 13. století, mělo jít o strážce podsvětní říše Hel. Někteří moderní badatelé toto zařazení zpochybňují a říkají, že Snorri, který své texty psal několik staletí po vrcholu vikinské kultury, si spletl psa Garma s vlkem Fenrirem.

Zároveň se však Garm objevuje v Písňové Eddě, ústředním zdroji mytologie, kde ho král bohů Ódin nazývá "nejlepším z ohařů". Navíc musíme dodat, že i kdyby se Snorri spletl, psi ve vikinském mytopoetickém myšlení byli spojeni s dušemi zemřelých.

Pocta za smrt v boji

Podle některých zdrojů doprovázeli duše do podsvětí, podle jiných dokonce stateční psi mohli doprovázet své pány do Valhaly. Žádnému jinému zvířeti nebyla přisouzena taková pocta, aby mohlo vstoupit do síně nesmrtelných bojovníků, kde jim je hodování až do Soumraku bohů odměnou za smrt v boji.

Snad v žádné jiné kultuře nebylo archeologicky nalezeno tolik psích hrobů, jako v té skandinávské. Psi doprovázeli ve smrti prosté válečníky, nacházíme je i v královských pohřbech na zakopaných lodích. Existují zprávy o tom, že při některých obřadních úkonech docházelo k rituálnímu obětování psa, jež bylo považováno za skoro tak závažné gesto, jako oběť lidská.

I v běžném životě byla ale role psů nezastupitelná. Vikingy si obvykle představujeme jen jako nelítostné nájezdníky, většina z nich ale po většinu roku farmařila. Na takové vikinské farmě byl prostor jak pro psy hlídací, tak ovčácké. Mnohá dodnes existující severská lovecká a ovčácká plemena lze vystopovat až do vikinských časů. I staří seveřané již rozlišovali jednotlivá psí plemena a jejich pracovní určení. Kvalitní pes byl ale drahý a jeho výcvik také, postupně se tak vlastně stali statusovým symbolem, který ukazoval na movitost jeho pána. Zdá se, že kvalitní psí plemena se tak obchodem dostávala i daleko mimo vikinský svět.

Jak jsme ale řekli, psi nebyli jen hlídači, pastýři a bojovníci. Byli to i společníci, přátelé a věrní druhové. Jejich typických psích vlastností si vikinský válečník cenil. Ostatně, výše zmíněná představa, že psi mohou vedle lidí také vstoupit do Valhaly, ukazuje, jak mimořádné postavení vedle svých pánů měli. Zkrátka – pes, nejlepší přítel Vikinga.