V zásadě jde o jednu ze základních složek komunikace na lince kočka-kočka. My lidé jsme zaměření zvukově a kočky to vědí, speciálně kvůli nám proto používají ve větší míře hlasité mňoukání. V kočičím světě jsou ale víc než zvuky důležité pachové signály spojené s řečí těla. Kočičí vzájemné očichání je ekvivalent lidského „nazdar, jak se máš?“. Jde přitom o komunikaci, ke které může dojít jak mezi neznámými jedinci, tak mezi starými přáteli. Kočky si navzájem kromě pozadí přičichnou také ke krku a hrudi, tedy k místům, kde se nacházejí pachové žlázy.

Abychom naplno pochopili, jak důležitá je pro kočky pachová forma komunikace, je potřeba si říci několik faktů o jejich biologii.

Přátelství na první přičichnutí?

Kočky mají excelentní čich. Sice se nemůže rovnat s tím psím, ale i tak jejich čumáčky obsahují oproti lidem přibližně čtyřicetinásobek čichových receptorů. Kočky tak dokáží doslova vycítit nejen přítomnost jiné kočky, ale i její náladu, emoce, případně i základní formu vzkazů. Funguje to dokonce i tehdy, pokud už zvíře není přítomno. Už úvodní „čuch“ při prvním setkání dokáže napovědět, zda bude cizí kočka přátelsky naladěná.

Kočky mají výrazné a aktivní pachové žlázy na hlavě, krku, packách, hrudi, u kořene ocasu a kolem řitního otvoru. Obzvlášť posledně jmenované apokrinní žlázy produkují velmi výraznou pachovou sekreci, která vysílá tvorům kolem jasnou informaci „já jsem kočka, tady jsem!“.

Kočky jsou vybaveny Jacobsonovým, čili vomeronazálním, orgánem. Jedná se o zvláštní dutinu s receptory na pomezí čichového a ústního ústrojí. Člověk jej nemá, orgánem je ale vybavená řada živočichů – kupříkladu u hadů hrají klíčovou roli. U koček jde spíše o doplněk smyslového ústrojí, přesto přispívá k jejich vnímání pachů. Jacobsonův orgán totiž dokáže přenášet vzruchy dané molekulami ve vzduchu přímo do mozku. Hadovi stačí vyplazovat rozeklaný jazyk, kočka při aktivní snaze užívat tento orgán vypadá trochu směšně – hrbí nos a rty. Výsledkem je ale schopnost „číst“ pachy kromě nosu i ústy.

Představení i několikrát denně

Oproti lidem mají kočky trochu jiné seznamovací návyky. I známým jedincům se rády představují znovu a znovu, někdy i několikrát denně. Různé faktory mají vliv na změny pachové stopy, a tak i kočky, které spolu žijí, mají potřebu si vyměňovat informace pomocí žláz na své pozadí poměrně často.

Bylo by proto chybou bránit kočkám si navzájem příslušné partie očichat. Snad jen pokud bychom se opravdu hodně báli například případných chorob od neznámé kočky, která u našeho mazlíčka na dvorku nemá co dělat. Také je pravda, že některé kočky mohou být při snaze očichat si druhého jedince poněkud agresivní, takže za určitých okolností může jít o prevenci konfliktu.

Jinak je ale lidská intervence ekvivalentem odtrhnutí dvou osob ve chvíli, kdy si chtějí podat ruce a přátelsky se pozdravit. Kočičí očichávání pozadí zkrátka k těmto šelmičkám patří úplně stejně, jako to známe u psů.