Zopakujme v rychlosti fakta o šantě: účinná látka v ní se nazývá nepetalaktol, respektive do procesu vstupuje i obsažený nepetalakton. Tato dráždivá organická sloučenina se pravděpodobně v rostlině utvořila jako ochrana proti hmyzu a to je hlavní důvod, proč má šanta repelentní účinky. Skutečnou slávu si ale získala díky tomu, že část koček (část kočičí populace je imunní) na ni reaguje jako na psychedelickou drogu, po jejímž požití nastává manická fáze plná běhání, hlasitého mňoukání a válení se v záhonu šanty. Následuje opadnutí, kdy je naopak kočka chvíli apatická. Šanta přitom nemá žádné neurologické následky a není návyková. Kočky se ale po ní mohou doslova zbláznit.

Vedle známější šanty se pak podobné látky objevují i v aktinidii stříbrné. Právě na tyto dvě rostliny se zaměřil zájem japonských veterinárních vědců pod vedením Masao Miyazakiho z univerzity v Iwate. Tento badatel se dlouhodobě věnuje účinkům feromonů a jiných látek na instinktivní chování zvířat. Ve svém novém výzkumu spolupracoval s chemiky z univerzity v Nagoye, a díky tomuto spojení přišel na kloub pozoruhodným aspektům kočičího užívání šanty.

Základ je v trhání a lámání

Vědci sledovali jakým způsobem kočky požírání, trhají a lámou listy šanty i aktinidie. Dalo se při tom změřit, že kočičím hektickým způsobem roztrhané rostliny vypustily o 90 procent více účinných látek, než kolem sebe šíří nepoškozená rostlina. Jak jsme ale řekli, obsažené látky mají i repelentní účinky na bodavý hmyz a skutečně – účinnost na komáry takto vypuštěného oblaku nepetalaktolu a nepetalaktonu byla mnohem vyšší. Kočky si tak nejen užívají „šantový rauš“, ale hlavně se celé pokryjí chemikáliemi, které fungují jako by se postříkaly repelentem.

Nejpozoruhodnější ale bylo měření, které ukázalo, že právě v rozdrcení a rozválení listů je cesta k nejvyšší efektivitě. Neporušené listy vypouští z 90 procent pouze nepetalaktol. Když se ale na šantu kočka vrhne, kouše do ní a pak rostlinu drtí vlastním tělem, vytvoří chemický koktejl, ve kterém nepetalaktol tvoří jen 45 procent. Zbytek doplní nepetalakton a další stopové látky, které dohromady smíchají ten nejúčinnější odpuzovač komárů, jaký dokáže šanta nabídnout.

Instinkty dané evolucí

Pro Masao Miyazakiho a jeho zájem o instinktivní, chemickými látkami vyvolané chování, ale byl klíčový následně provedený experiment. Kočky dostaly misky se směsí čistých extrahovaných látek z šanty. Reagovaly na ně přitom stejně, jako na zelenou rostlinu – ochutnávaly, olizovaly, otíraly se o misky hlavami a měly snahu se v nich válet. Jen kousání chybělo, snad kvůli nepřítomnosti pevné hmoty.

Stejné chování pak kočky provozovaly i tehdy, pokud byly látky v miskách přikryté děrovaným víčkem. Zvířata se k šantovému výtažku nemohla dostat a přímo ho ochutnávat, přesto se chovala, jako by byla na dosah šanta – misku lízala, otírala se o ni a snažila se válet v lákavých látkách. Ukázalo se tedy, že způsob jednání vůči rostlině je instinktem podmíněným drážděním čichových receptorů koček.

To pro vědce znamená, že kočky mají tyto projevy evolučně vtištěné do genomu. Jako další úkol si tak badatelský tým klade za cíl odhalit konkrétní geny, které mají v sobě reakce na šantu zakódované. Mohlo by se totiž ukázat, že kočičí láska k šantě je nějakou dávnou mutací, která divokým předkům koček přinesla jistou evoluční výhodu. Kočky silně přitahované šantou, které navíc mají tendence se v ní válet a pokrývat její vůní své tělo, totiž mohly být v teplých oblastech lépe chráněné proti nemocem přenášeným komáry.

Víc prozradí další výzkum, je ale možné, že tajemství „kočičí drogy“ leží právě zde – tedy ne že repelentní účinky šanty jsou příjemným vedlejším efektem, ale jsou hlavní příčinou, proč se v kočičí populaci rozšířila taková silná přitažlivost k šantě.