Pes tímto zvukem může dávat najevo celou řadu věcí – strach, bolest, zmatek či prostě jen snahu dát najevo svou existenci. Proto je dobré se snažit porozumět tomu, co nám náš mazlíček vlastně vytím říká.

Běžná forma komunikace psa spočívá spíše ve štěkání, kňučení, vrčení a podobně. Vytí má také svou nezastupitelnou funkci, nepatří ale do běžného repertoáru ve zvukovém dialogu pes-člověk. Pokud tedy náš mazlíček začne výt, a my víme, že nereaguje na jiného psa nebo neznámý zvuk, je dobré zpozornět. Může totiž jít o projev nemoci či bolesti.

Pes takto může zareagovat na momentální zranění, stejně jako křičet do světa nějakou táhlou, chronickou bolest. Pokud vidíme, že je zvíře v nepohodě a podrážděné a nemůžeme najít příčinu vytí, je dobré se poradit s veterinářem. Možná nám zoufale dává najevo, že nějaká skrytá bolest ne a ne přestat.

Strach a úzkost

Se zdravím souvisí i duševní stav psa. Vytí bez příčiny je totiž jeden z projevů tzv. psí demence, která může doprovázet stárnutí. U tohoto syndromu je zvíře zmatené, zapomíná dříve nabyté schopnosti – a velmi často dlouho a usedavě vyje. To proto, že potřebuje slyšet sám sebe nebo protože je ve své zmatenosti vystrašený.

Strach je ostatně jedním z dalších spouštěčů vytí. Psi jsou sociální zvířata, proto je v takových chvílích tento zvuk voláním o pomoc. Často se s ním setkáváme u malých štěňat, případně u psů ztracených na neznámém místě. Doprovází i skutečný děs, takže například bývá zoufalé vytí slyšet od psů polapených při požáru či povodních.

S negativními pocity souvisí i projevy úzkosti. Mnoho z nás již jistě zažilo psa vyjícího v sousedním prázdném bytě, čekajícího na návrat pána. Případně je častým obrázkem vyjící pes uvázaný před obchodem.

K tomu je asi potřeba poznamenat, že takto silně se projevující separační úzkost už není obyčejným smutkem. Většinou jde o skutečný psychický problém, srovnatelný s ataky úzkosti u lidí. Pokud se takto náš pes projevuje, opět je vhodné konzultovat s odborníky, jak mu od úzkostí ulevit – ať už cvičením nebo léčbou.

Tady jsem!

Nevinnější a veselejší příčiny vytí jsme si nechali na konec. Vedle vážných příčin, které bychom měli řešit, jde totiž také o nevinný projev psí komunikace. Očichávání, řeč těla, štěkot, mimika a formy vrčení – to je složitá konverzace. Ovšem vytí, to je vystřelená světlice, která jiným psům říká "tady jsem!". Je to něco, co mají psi společného s vlky a svými pravěkými předky.

Podle situací a tónu to může znamenat jak "víme o sobě, drž se dál", tak "honem pojď sem, chci si hrát". Když psi vyjí na sanitky, sirény či znělku obecního rozhlasu, je to proto, že se mylně domnívají, že odpovídají jinému psovi (jehož vytí ovšem za moc nestojí).

Psí osobnosti se můžou velmi individuálně lišit i v tom, jak jsou komunikativní. To se projevuje i u vytí. Můžete mít doma psa, který nezavyje nikdy či který vás v pokročilém věku po letech překvapí tím, že to taky umí. Zároveň jsou ale takoví mazlíčci, pro které je vytí vášní a přirozeností. Pokud víme, že to nedělá ze strachu nebo bolesti, ale že opravdu komunikuje s jinými tvory, nechme ho. Vždyť tímhle zvláštním, táhlým zvukem, který umí člověku zježit chlupy, volá nejenom všechny psy z ulice. Jedním dechem se zároveň spojuje se svými psími předky až do dob hlubokého pravěku, kteří před desetitisíci let úplně stejně zněly divočinou, jako dnes Azor rozechvívá okna bytu.

zdroj: Troy Emery/youtube.com