Otázka je, zda bychom projevovanou kočičí emoci označili komplexním a složitým termínem „láska“, je ale pravda, že olizování lidí má skutečně co dělat s náklonností. I čistě v kočičím světě jde totiž o veskrze mírumilovné gesto spojené s mnoha pozitivními zkušenostmi a pocity. Kočky si lížou srst při očistě, což je pro ně chvíle relaxace a uvolnění. Kočičí mámy často a intenzivně olizují svá koťata a pocit péče zůstává někde v hlavách těchto šelmiček zakořeněný. Navíc i dospělé kočky se někdy takto čechrají navzájem jako projev náklonnosti.  

Na prvním místě jde tedy o zvířecí verzi toho, když člověk svého mazlíčka hladí. Možná by se dokonce mohlo říci, že kočka oplácí člověku náklonnost stejnou mincí. Ostatně, u koťat se předpokládá, že jejich vzájemné olizování srsti má stejné stres uvolňující účinky jako obejmutí mezi lidmi. Když vám váš kočičí kamarád často a rád líže kůži, tak to také může znamenat, že pro změnu on čeká vaši reakci v podobě hlazení a říká si o ni. 

„Jsi můj a budu o tebe pečovat“

Nesmíme ale zapomínat ani na to, jak kočky vnímají své okolí. Významnou roli v tom hrají feromony, pomocí kterých si tyto teritoriální šelmy značkují svůj životní prostor. Tedy, ke značkování používají i moč, ale o té teď naštěstí není řeč. Když kočka tře hlavou o povrchy – včetně člověka – dává tím najevo, že je součástí jejího teritoria. Stejně je to pak u olizování.

Někdo by řekl, že zvíře říká „jsi můj“, ale není to majetnické, spíše opět plné náklonnosti. Jste pro svou kočku důležití a možná, že dává ostatním vědět, že tak je. Toto značkování není úplně probádané, mnozí chovatelé si ale všimli, že cizí kočky při navázání kontaktu ucuknou a drží se zpátky – jako by cítili, že už patříte jiné. 

Spokojené kočky se někdy projevují tak, až je zřejmé, že se cítí součástí rodiny. To vůbec není samozřejmost, neboť tento mazlíček není od přírody smečkovým typem jako třeba pes. Tyto kočičí projevy někdy mají skoro až „mateřský“ charakter, jako by se ve zvířeti ozývaly instinkty, že má o svého člověka tak trochu pečovat.

Jde například o přinášení ulovené kořisti. Známé jsou i příklady koček, které nosí domů zvířata živá, jako by chtěli, aby se ti jejich neschopní lidé pocvičili v lovu jako koťata. V tomto směru může být olizování člověka opět projevem náklonnosti, ovšem tentokrát s mateřským nádechem. Kočičí mámy totiž lížou své děti nejen, aby je udržovaly čisté, ale také aby jim ukázaly, jak se o svou srst starat. Někteří odborníci zabývající se zvířecím chováním se tak domnívají, že kočičí projevy náklonnosti v sobě mají i tento starostlivý rozměr. 

Reakce na lidskou náladu

Tyto naše šelmičky jsou navíc pozornější a citlivější, než se jim někdy přisuzuje. Zdá se, že přinejmenším někteří jedinci velmi vnímají lidskou náladu a reagují na ni. Častěji nás pak chodí čechrat jazykem, když podléháme stresu nebo jsme nemocní. Jako by cítily, že potřebujeme obejmou a tohle je ten nejlepší způsob.  

Je pravda, že kočičí olíznutí není vždycky ten nejpříjemnější zážitek. Oproti psům mají tato zvířata jazyk pokrytý zpětnými háčky, které jim pomáhají při omývání se. Proto je dotyk kočičího jazýčku spíše drsný a někdy může i zabolet. Je potřeba si v tomto ohledu hlídat reakce. Kočka olíznutím činí velmi pozitivní gesto a sama se při něm cítí s námi dobře. Zareagovat ucuknutím či odmítnutím by pro ni mohla být citová rána. Protože ano, když se vrátíme zpátky na začátek: kočičí olíznutí je v první řadě projev lásky.