Internet je pochopitelně plný žertovně i vážně míněných historek o tom, že kočky vidí nadpřirozené síly, duchy a démony. Mnohý majitel kočky by jistě vřele souhlasil s tím, že jeho nevinně se tvářící micinka by v démonech našla snadno přátele. Pokud se ale světu nadpřirozena důsledně vyhneme, kde hledat možná vysvětlení pro toto trochu mrazivé chování? Důvodů bude několik, všechny ale víceméně souvisí s tím, že v divoké přírodě by kočka byla jak predátorem, tak kořistí. Tedy je tvorem, který dokáže efektivně lovit, ale zároveň si ponechává značnou opatrnost a obezřetnost. 

Kočky mají skvělý zrak – přesněji skvěle vyvinutý pro svůj způsob života. Nemají sice tolik očních čípků jako lidé, takže hůř vnímají barevné kontrasty, zato ale jejich oči obsahují mnohem víc tyčinek nutných pro vidění v přítmí. A co je nejdůležitější, mají velmi široké zorné pole. Jinými slovy jsou to oči predátora: sice si na probíhající kořisti neprohlédnou detaily, jsou ale schopné velmi prudce reagovat na pohyb, a to i pod úhlem, kdy by si člověk ničeho nevšiml. Nám se proto může zdát, že kočka hledí do prázdna – protože ji posuzujeme dle našeho vidění – ve skutečnosti ji ale třeba zaujala moucha nebo stíny na zdi vedle. 

Vnitřní hodiny ale i vzdálený zvuk 

Studie také prokázaly, že kočky mají dlouhodobou epizodickou paměť podobnou té lidské. Pamatují si proto některé staré události, situace či zážitky. Můžete si proto všimnout, že váš mazlíček začne sledovat konkrétní stěnu ve stále se opakující čas. V minulosti na ní totiž kočka mohla například vidět specifickou hru světel a odlesků, které ji velmi zaujaly a pobavily. Vnitřní hodiny řídící se světlem pak kočce asociují tuto pozitivní vzpomínku a ona tak kouká na známou zeď, zda se nebude něco podobného opakovat. 

Ovšem „zírání“ na stěnu není jenom otázkou zraku. Může jít i o soustředěné naslouchání. Kočky mají výborný sluch, který má dokonce ještě mnohem lepší rozsah vnímatelných frekvencí, než je tomu u psů (o lidech nemluvě). Kočky proto slyší spoustu věcí, které my nevnímáme a které mohou být objektem soustředěné pozornosti: ventilace a trubky ve stěnách, vzdálené štěkání psa a hovor lidí, škrábání nezvaného škůdce.  

Počínající demence?

Existují ale i příčiny upřeného sledování stěny, které nejsou tak přirozené a neškodné. Ne, pořád se nevracíme k nadpřirozeným silám, řeč je o zdravotních obtížích. Kupříkladu u starších koček se může rozvinout tzv. kočičí kognitivní dysfunkce, nepřesně známá také jako kočičí demence. Ta je velmi podobná lidské senilitě, přičemž slábnoucí mentální schopnosti vedou k rozličnému zmatení smyslů.

Vedle nočního mňoukání či ztráty orientace v prostoru pak patří i zmatené zírání na zeď. Nedávno byl také popsán syndrom kočičí hyperstézie neboli přecitlivělosti na podněty. Mezi projevy tohoto neurologického onemocnění patří manické fáze, kdy zvíře útočí na svůj ocas, kompulzivně a agresivně si čistí srst, vystřídané fázemi jakéhosi transu, při kterém kočka ztuhle kouká do prázdna.  

Neobvyklé chování by nás v těchto případech mělo upozornit, že tato zírání na stěnu nejsou v pořádku. Jinak ale zopakujme, že jde o přirozené chování. Většinou totiž nejde o to, že by kočka jen tak koukala na prázdnou zeď, ale že ve skutečnosti vidí či slyší něco, co my ne. Ačkoliv to něco je plně pozemského a přízemního původu.