Psy jsme už jednou zmínili, musíme ale znovu – právě tito mazlíčci jsou totiž skoro až stereotypně spojení s vrtěním ocasu. Natolik, že tento pohyb je všeobecně srozumitelným symbolem spokojeného psa. U koček taková silná asociace není, což je do určité míry dáno tím, že ačkoliv jsou u nich různé formy vrtění ocasem důležitou součástí řeči těla, nejde o signalizaci vždy zcela jednoznačnou a výraznou. Někdy jím mohou dávat najevo radost, zároveň jsou ale situace, kdy naopak takto projevují pravý opak pozitivních emocí.

Kočky mají široké spektrum možných pohybů prováděných oháňkou. Někdy jím jemně kroutí, skoro jako by malovaly, jindy se energičností skoro blíží ocasům psů. Pro pochopení je přitom důležitý celkový kontext, zda kočka stojí či sedí, vrčí nebo syčí, zda má srst zježenou a podobně. Pokud bychom měli možné pohyby ocasu trochu „katalogizovat“, pak by ty nejčastější vypadaly takto:

Houpání: Pohyb, který se objevuje, když vaše kočka leží, viditelně odpočívá, třeba i vrní, a u toho pohupuje ocasem dopředu a dozadu, občas s ťuknutím do země. Zvíře tímto pohybem nejspíše dává najevo, že se cítí šťastné a spokojené.

Pomalé kmitání: Kočka drží ocas nízko a pomalu s ním kmitá ze strany na stranu. Nejčastěji jde o signál, že se mazlíček cítí hravě – zkuste jí v takovou chvíli hodit oblíbenou hračku nebo vytáhnout hůlku s pírky.

Cukání: Když se kočka cítí naštvaně nebo nemá náladu se družit, můžete ji spatřit, jak cuká ocasem v gestu, které samo o sobě na člověka nejspíš působí podrážděně a netrpělivě. Že je tomu skutečně tak, prozradí další řeč těla: kočka se otáčí hlavou či tělem pryč od člověka a celkově velmi ostentativně dává najevo odstup. Tento pohyb ale může někdy mást, velmi podobně se totiž zvíře projevuje při sledování potenciální kořisti, například ptáčka za oknem. V takovém případě ale chybí jemné nuance naštvanosti, kočka cuká ocasem spíše mimoděk pod vlivem vzrušení či frustrace z nedostupnosti kořisti.

Chvění: Pokud se k vám váš mazlíček blíží s oháňkou vztyčenou přímo nahoru, která se při bližším pohledu lehce chvěje, nejspíše dává najevo, že vás ráda vidí. To potvrdí další řeč těla: vrnění, mňoukání či otírání hlavy o člověka.

Pomalé švihání: Kočka někdy švihá ocasem v gestu, které je sice v pohybu pomalé, ale přeci jaksi ostré a napnuté. Bývá to obvykle znamení toho, že se chystá na něco vrhnout. S tím souvisí napjatost celého těla a pozornost naprosto zaměřená směrem k objektu zájmu.

Mrskání: Kočka, která rychle mrská ocasem tam a zpátky vysílá jasný signál: „Drž se zpátky!“. Jde o jedno z gest, které se člověku analyzuje dobře, protože z něj vyzařuje ono naštvání a nervozita. Bývá obvykle projevem nejen vzteku, ale i strachu. U takto naštvané kočky si můžeme všimnout i dalších projevů: stažených uší, vrčení či syčení, nakrčení těla, naježení srsti. Někdy se může stát, že kočka podrážděným mrskáním začne dávat najevo změnu nálady. Velmi často se s tím chovatel setká tehdy, pokud přežene míru hlazení a mazlení: zprvu klidná kočka začne mrskat ocasem a dávat jasně najevo, že už jí další dotyky nejsou příjemné a je v nejlepším zájmu člověka rychle s nimi přestat.

Vidíme tedy, že u šťastné kočky se nesetkáme s vrtěním ocasu srovnatelným s tím psím. Pozitivní emoce a touhou po pozornosti nám dávají najevo například oháňkou vztyčenou, někdy se zatočeným koncem.

Pomalé kmitání nízko drženého ocasu nás zve ke hře. Tyto signály mohou někdy v chovateli probouzet jistou nejistotu. Kde končí veselé cukání a nastává naštvaná mrskání? Pokud pochyby přetrvávají, nechme zvířeti trochu prostoru se projevit výrazněji. Buď si kočka přijde pro hru a mazlení, nebo si bude naopak hledět svého, spokojená s tím, že nám ocasem jasně dala najevo, co si o nás právě myslí.