Některé kočky jsou prostě od přírody tiché a prostě skoro nemňoukají. Ostatně je fakt, že mnoho druhů divokých koček mňouká jen v dětství, respektive v komunikaci s koťaty. Proto se odborníci domnívají, že kočky domácí si přidržují hlasové projevy hlavně kvůli lidem, kteří špatně chápou jemné nuance řeči těla a feromonů. Je také potřeba brát v potaz, že existují jisté rozdíly mezi plemeny. Například siamské kočky jsou proslulé tím, že jsou – siamské kočky odpustí – vyloženě uřvané, zatímco třeba o birmách se říká, že patří mezi nejtišší. 

Kočky ovšem mají své individuální povahy, proto se podobně jako lidé mohou lišit v tom, zda jsou povídavé, či naopak nemluvové. Pokud je náš mazlíček zřetelně zdravý, spokojený a šťastný, ale přesto se hlasově neprojevuje, pak to opravdu můžeme považovat za osobnostní rys a nelámat si s tím hlavu.

Jak rozmluvit kočku

Pokud ale přeci jen máme pocit, že bychom chtěli kočku trochu rozmluvit, je možné zkusit pár triků. Komunikujme s kočkou hodně hlasově, mluvme na ni, jako by to byl náš lidský přítel. Reagujme zřetelně na kočičí hlasové projevy. Někdy se dokonce může kočce pustit video s mňoukající kolegyní, aby viděla, co je taky možné. Jak jsme zmínili, absence hlasových projevů může být zcela přirozená, někdy nám ale kočičí mňoukání pomáhá při společné komunikaci a porozumění. 

Naši pozornost by ovšem měl upoutat stav, kdy náhlé oněmí kočka, která předtím komunikovala vokálně naprosto běžně. Obzvlášť pokud toto změněné chování trvá delší dobu, může to značit nějaký negativní faktor, který na zvíře působí. Kočky jsou totiž poměrně stabilní, konzervativní tvorové a žádná větší změna v jejich chování není bez příčiny. 

Za mlčením může stát i zdraví 

Pokud vidíme, že je mazlíček nejen zticha, ale i v nepohodě, objevuje se u něj neklid, letargie a chřadnutí, pak je dobré se raději poradit s veterinářem. Na vině mohou být například infekce horních cest dýchacích. Ty na kočku působí velmi podobně, jako na člověka – mohou se objevit bolestivé otoky hlasivek, zvukové projevy i polykání je nepříjemné a obtížné. Pokud se kočce náhle nechce do mňoukání, stejně jako do jídla, a ještě ke všemu se objeví smrkání, kýchání, slzení očí a podobně, pak máme velmi pravděpodobně co dělat právě s nějakou infekcí. Léčí se obvykle velmi jednoduše pomocí antibiotik. 

U starších koček se velmi často objevuje hypertyreóza, tedy mimořádné zvýšení činnosti štítné žlázy. To se velmi často projeví zvětšením tohoto orgánu, což pak vede k podobným projevům jako u zánětů dýchacích cest. 

Vzácnou poruchou je pak paralýza hlasivek, což je v podstatě neurologický problém. Poruchy nervů přitom nepostihují pouze hlasivky samotné, ale vedou i k problémům s jídlem, úpornému kašli a podobně. Když speciální veterinářské prohlídky vyloučí možné záněty, dá se sledovat stopy až k tomuto neurologickému problému. Jde přitom o závažný stav, který je nutné řešit, paralýza v oblasti hlasivek může nakonec vést až k poruchám dechu. 

Ve hladkém používání krku nejen k jídlu, ale i ke kočičí řeči, pak dovedou bránit různé výrůstky. Ty se pohybují na škále od nepříjemných polypů až po nebezpečné nádory. Zákeřné bujení v oblasti krku se přitom může projevovat takřka shodně, jako záněty dýchacích cest. Teprve veterinářská prohlídka dovede zjistit, že příčina je mnohem závažnější než pouhé nachlazení.  

Odbornou pomoc bychom měli hledat až tehdy, pokud vidíme i další symptomy nemoci. Platí ovšem, že negativní zdravotní stavy se nesmí podceňovat. Zopakujme ale, že v naprosté většině případů je kočičí mlčení prostě projevem povahy či momentální nálady a rozhodnutí prostě nemňoukat.

Někdy pomůže kočku trochu popostrčit, někdy je lepší nechat věci tak, jak jsou a užívat si individualitu svého mazlíčka. Koneckonců, existuje jistě i nemálo chovatelů, kteří by si naopak přáli, aby jejich společník alespoň někdy preferoval ticho před hlučným a neutuchajícím mňoukáním.