Natřásání zadní části těla ovšem jen těžko zvíře provádí proto, aby obveselilo svého člověka. Nebo tisíce jiných na internetu, pokud se ho podaří správně natočit. Jaké je tedy kočičí tajemství tohoto pohybu? Upřímně řečeno: nevíme jistě a kočky mlčí. Nicméně jisté teorie vědci zabývající se chováním zvířat mají. Velmi pravděpodobně jde totiž o záležitost biomechaniky, tedy o způsob pohybu při lovu a přípravy ke smrtícímu úderu. To, že kořistí bývá dnes častěji hračka než myš, je teď vedlejší. 

Řada odborníků má totiž za to, že kočka se tancem svého pozadí ve skutečnosti vyrovnává a chystá ke skoku. Při něm totiž používá obě nohy naráz – na rozdíl od chůze, kde nohy střídá. Pokud tedy zvíře při spatření kořisti ztuhlo a pomalu se nahrbilo ke skoku, je dost možné, že má nohy ve špatné pozici. Zavrtěním zadku si je může lehce srovnat.

Co je pak možná ještě důležitější, je otestování povrchu. Ověření jeho pevnosti, zjištění jemným pohybem, jak moc klouže a co čekat při prudkém odrazu. To můžeme vidět i u kočky chystající se ke skoku mimo lov, při čemž někdy začne lehce přešlapovat. Při lovu je ale zvíře nakrčené a výsledkem pak může být roztomilé vrtění zadečkem lehce vystrčeným do vzduchu.  

Plánování skoku

Není ale možné, že tento pohyb se týká ještě něčeho jiného? Podle názoru některých odborníků na kočičí psychiku může jít i o vědomé plánování. Zvíře připravuje svaly, vyměřuje si úder, zvažuje své možnosti – asi jako když se golfista chystá k máchnutí. Navíc se ví, že kočky při hře a lovu vyplavují poměrně velké množství hormonu dopaminu. Zvíře je nabuzené, plné energie a nadšení a vrtění pozadí by se tak možná mohlo chápat i jako projev tohoto stavu. Nervózní uvolnění trošky energie, asi jako když atlet – pokud opět použijeme sportovní příměr – těsně před vrcholovým výkonem poskakuje jako na horkých uhlících. 

Je ale potřeba zdůraznit, že jde stále jen o nepotvrzené teorie. Možná se za vrtěním skrývá tak trochu všechno řečené, možná je velké tajemství rozhoupaného kočičího pozadí ještě jinde. Zvířecí experti si kupříkladu vůbec nejsou jistí, zda jde o naučené či zděděné chování. U velkých kočkovitých šelem není podobný pohyb dobře popsaný, i když některé zdroje hovoří o tom, že lev se hýbe podobně.

Pro naučenost zase hovoří to, že lovu se učí koťata skrze hru a teprve postupně získávají na obratnosti a pohyblivosti. Právě vrtění pozadím může patřit k „technice“, kterou si při hrách osvojují. Ať je to jak chce, tento kočičí tanec dál zůstane především zvláštním spojením roztomilosti a smrtícího symbolu chystaného skoku na kořist. Ale tak je to možná u koček se vším. Roztomilí a přítulní zabijáci, jak je mají milovníci koček rádi.