Odborníci na pravěkou genetiku hovoří jednoznačně, a na první pohled ne moc lichotivě pro kočky: psi jsou prostě mnohem užitečnější. Než se ale začnou uražené kočky ohánět drápky, podívejme se na toto tvrzení podrobněji – a odpovězme na otázku, jak užitečnost souvisí s pestrostí plemen.

Psi byli domestikováni ze společného pravěkého předka psů a vlků hluboko ve starší době kamenné. Jejich ochočení proběhlo mnohem dříve, než je tomu u koček, mimo jiné i proto, že genetika jej u psů činila jednodušším. Předpokládá se, že pravlci byli stejně jako ti současní společenští tvorové, žijící v přísně hierarchizovaných skupinách. V pravěkém psím myšlení tak bylo možné nahradit alfa samce v čele smečky člověkem. Kočky-samotářky toto postrádají.

Navíc není těžké si domyslet, že pravěkému člověku přinášeli psi obrovskou pomoc při lovu, ochraně před predátory a toulání se divokou přírodou. Čas opatrného soužití s kočkami přišel až tehdy, když člověk o mnoho tisíc let později začal žít usedlým, zemědělským životem. Teprve pak se hodila přítomnost šelmičky hubící škůdce přitahované zásobami obilí.

Širší využití psů

Širší využití psů ale pokračovalo i v pozdějších dobách. Rozdělení psů do různých plemen začíná už ve starověku, kdy se specializovalo jejich zaměření. Někteří střežili domy a paláce, jiní pomáhali vojákům, další strážili a řídili stáda skotu a ovcí. Lovečtí psi byli nadále důležití, specializovali se ale na škále od velkých šelem, přes běžnou zvěř, až po vodní ptáky a drobnější kořist. Už ve starověku se navíc šířila móda čistě společenských, ozdobných psů.

Každé z těchto zmiňovaných odvětví si žádalo jiné fyzické kvality – a šlechtění jako forma řízené evoluce je dokázalo hledat a vyzdvihovat. Psi se tak rozdělili do široké škály velikostí a fyzických schopností. Kočky oproti tomu buď lovily hlodavce nebo byly chovány pro svůj vzhled. Šlechtění vytvářelo plemena jen na škále zaměřená na vnější podobu, nikoliv širší pracovní užití.

Podstatu tohoto problému vystihuje rozdíl mezi zdivočelými kočkami a psy, který často skloňují odborníci na zvířecí chování. Pokud se kočce domácí narodí na ulici koťata, která v prvních týdnech života nepřijdou do kontaktu s člověkem, pak je v pozdějším věku už skoro nemožné u nich probudit skutečnou náklonnost k našemu druhu. Jsou-li ale ve stejné situaci štěňata toulavých psů, pak přesto při správné péči mohou najít kladný vztah k lidem. To, jak moc jsme psa proměnili fyzicky, se tedy projevuje i v jeho psychice.

Kočky jen jako společenské zvíře

Specializace psích plemen navíc pokračuje i dnes. Možná už se tolik neklade důraz na lovecké schopnosti, některá moderní plemena ale vznikla například kvůli zájmu armády. Nemluvě o šlechtění ideálních psů asistenčních, služebních a jiných. Kočky milujeme a jejich obliba v moderních městských bytech roste. Pořád jde ale v drtivé většině hlavně o tvora společenského. Na venkově najdeme i kočky žijící takříkajíc postaru, ale jsou to skutečně pracovní zvířata, jako to známe od psů? Spíše ne.

To, co začalo před mnoha tisíci lety – a co jsme nazvali větší „užitečností“ psů tak pokračuje dodneška. Navzdory tomu, že otázka společenských a módních psích plemen je v posledních sto letech mimořádně živá. Disproporce počtu psích a kočičích plemen se ani v moderní době asi nezmění. Milovníci psů tak mohou dál říkat, že jejich mazlíčci jsou chtě nechtě užiteční a specializovanější. Fanoušci koček ale třeba budou kontrovat tím, že jejich mazlíčci už dokonalými společníky jsou, a tak není potřeba nějakou zbytečnou specializací jejich vzhled tříštit do nepřeberné myriády plemen.