Pomineme-li psy a kočky, dětští chovatelé nejčastěji pečují o nenáročná, malá zvířata. Se správným vedením je chov takového zvířete nejen zábavou, ale také poučením o zodpovědnosti a respektu k potřebám živých tvorů. Někdy ale může být těžké rozhodnout se, které zvíře je nejvhodnější pořídit. O jakých skupinách tvorů – a jakých výhodách a nevýhodách – se to vlastně bavíme? 

Drobní hlodavci – křečci, morčata, myši, osmáci a další 

Jejich výhodou je, že jsou obvykle dobře finančně dostupní a v tomto směru bývá nenáročný i chov. Také většině z nich lze velmi snadno zařídit bydlení. Při správné socializaci je s nimi zábava, nebývají ale obvykle nároční na pozornost. Navíc se dobře chovají v párech, kdy si jedinci mohou dělat navzájem společnost. Dokud se jim udržuje dobře vybavená klec čistá a miska plná, nemívají tito tvorové obvykle žádné větší nároky. 

Nevýhodou ovšem může být jejich poměrně krátký život. Také jsou to mistři útěků, kterým stačí trocha nepozornosti. Rádi hryžou věci a dovedou v tomto směru nehlídaní napáchat nepěknou škodu. Navíc jejich obranou bývá kousnutí, což může obzvlášť menší děti odstrašovat. 

Králíci 

Jejich výhody jsou velmi podobné hlodavcům. Jsou nenároční na pořízení i péči – králíkovi stačí v podstatě seno a voda, ačkoliv ocení i další pamlsky. Oproti hlodavcům mají králíci o trochu delší život. Jsou to inteligentní a laskaví tvorové, kteří umí dávat najevo svou náklonost. Do určité míry se také dají vycvičit například na používání toaletní bedničky, dělání triků a podobně. 

Na druhou stranu jsou o něco náročnější na manipulaci. Králík je větší než křeček, navíc má značnou sílu v nohách. Při špatném uchopení jsou schopní vykopnout takovou silou, že si zlomí vlastní páteř. Zároveň umí také naštvaně kousnout. U králíků je trochu loterie, jaké bude jejich chování v dospělosti – někteří jedinci si po celý život zachovají klidnou povahu, u jiných je potřeba řešit kastraci. Králíci také mají mimořádně silnou potřebu hlodat povrchy a hlavně jsou skutečnou pohromou pro nehlídané kabely. 

Činčily 

Jsou to mírná a zvláštním způsobem něžná zvířata. Zároveň si s nimi chovatel užije spoustu legrace. Nejsou sice tak levné na pořízení, jako třeba křečci, samotný chov je ale nenáročný na péči i finance. Navíc mají poměrně dlouhý život, průměrně 10 až 12 let, výjimečně i 20. 

Činčily ovšem mají zvláštní potřebu čistit svou srst pomocí lázní v suchém písku. To dovede nadělat trochu nepořádku a dráždit alergiky. Jejich mimořádně hustá srst je sice výborně chrání, nesmí se ale promáčet, jinak má problém uschnout. Navíc činí činčily velmi citlivými na vedro. 

Rybičky 

Většina druhů pro začátečníky má tu výhodu, že je nenáročná na péči, jejich pořízení i krmení není drahé. Menší „dětské“ akvárium pro pár rybek nemusí být náročné na zbudování, zároveň u lépe vybavených akvárií je jejich jistou výhodou estetická hodnota v pokoji. 

Údržba akvária je ale přeci jen trochu náročnější. Je potřeba pravidelně vyměňovat vodu, ideálně hlídat jejich teplotu, pH i okysličení. Při chovu rybiček se tak menší chovatelé bez pořádné pomoci rodičů neobejdou. Navíc ryby jsou sice krásná zvířata, ale přeci jen poskytují méně interakce a společné zábavy než jiné druhy mazlíčků. 

Plazi 

Různé skupiny plazů, ať už jde o hady, ještěry či želvy, jsou zvířata, která nejednoho člověka fascinují. U řady dětských chovatelů probouzí ještěři obrovský zájem pro svou tajemnost či podobnost s dinosaury. Zároveň malé plazí druhy bývají poměrně dobře dostupné, bezpečné a nenáročné na péči. Řada plazů se také velmi dobře krmí, navíc jejich zařízené terárium má jen malé nároky na údržbu. 

Nevýhody nacházíme hlavně u druhů větších. Některé z nich mohou být nebezpečné a dovedou ošklivě kousnout. I poměrně přátelští a klidní hadi vyžadují krmení jako jsou třeba myší holátka, což ne všechny děti dobře snáší. Navíc zůstává otevřená otázka, zda chov plazů neohrožuje hlavně menší děti nebezpečím přenosu salmonelózy, která se s některými druhy dobře šíří. 

Ptáci 

Výhodou široké skupiny ptačích mazlíčků je velká variabilita velikostí, zbarvení i chování. To ovlivňuje i široký rozptyl finančních nároků, kdy se některé druhy dají pořídit velmi levně. Stejně tak chov a krmení nebývá u běžných exotických ptáků náročné. Papoušci se dovedou učit různé triky či dokonce mluvit, i malá andulka je v tomto směru mimořádně nadané zvíře. Navíc zrovna andulky, spolu s řadou dalších druhů, patří mezi tvory společenské, kteří si užívají lidskou přítomnost. V neposlední řadě pak dodejme, že papoušci patří vzhledem mezi nejatraktivnější mazlíčky vůbec. 

Nevýhody chovu ptáků se do značné míry prolínají s výhodami. Čím inteligentnější a společenštější papoušek, tím větší má nároky na společný čas. Dlouhé hodiny osamění v kleci se pro mnohé z nich rovnají psychickému týrání. Menší druhy ptáků bývají velmi křehké pro manipulaci, větší papoušci zase dovedou bolestivě zobnout. U velkých druhů – u kterých ale nepředpokládáme chov v dětském pokojíku – dokonce od zobáku hrozí vážné zranění. Při pořizování papouška je také potřeba brát v potaz dlouhověkost některých druhů. Ptáci navíc nejsou nejčistotnější mazlíčci, alespoň co se týče klece a okolí. Jejich obydlí je potřeba uklízet pravidelně, velmi často se kolem něj práší, papoušci vyhazují krmení, cákají vodou a podobně.