Burunduk mnohé okouzlí už svým vzhledem. Pěkný kožíšek, vzhled veverky z pohádek a temné "knoflíkové" oči prostě mají svůj půvab. A což teprve když se ukáže, jak jsou tito drobní krasavci pohybliví.

Pozorovat je "v akci" pak stojí za to. Aktivita burunduků mimo období zimního spánku je pověstná, jsou to velice zvídavá zvířata. Maximálně využijí jak prostor v kleci, která by měla být co největší, tak i ten který dostanou, pokud vyskočí z klece ven.

V tom však tkví i jistá úskalí. Z míst, kde se burunduci pohybují, je totiž nutné odstranit cokoliv, čím by si mohli ublížit. Například takové otevřené dveře na balkon, chemikálie, ostré předměty, jedovaté pokojové květiny či kabely bývají pro malou veverku velmi nebezpečné.

Pokud jsou v rodině děti, je třeba pobavit se s nimi o tom, že musí burunduka respektovat a přistupovat se k němu opatrně. Když se tomuto zvířátku něco nelíbí, nebo se cítí ohroženo, umí i pořádně kousnout!

Vycházet s burundukem v pohodě a shodě je ale jinak vlastně celkem jednoduché - přijměte životní styl těchto zvířat. Smiřte se s  tím, že ochočení burunduka není tak snadné, jako u některých dalších mazlíků, přesto nakonec bývá reálné. Pak mnohdy přiskočí i na zamlaskání nebo písknutí. A když bude v dobrém rozpoložení, nechá se s chutí pochovat či pořádně podrbat.

Burunduk také přece jen patří k méně častým domácím zvířatům, ne každý veterinář je v případě potřeby připraven a schopen mu pomoci. Ještě před tím, než si ho pořídíte, tedy prozkoumejte, jak je na tom vaše okolí s veterinární péčí. Neboť člověk nikdy neví, kdy bude nutná.

Rada na závěr? Pokud máte chuť, pořídit si burunduky rovnou dva, aby zvířeti "nebylo smutno", raději od této myšlenky upusťte. Burunduk spolubydlící moc nesnese a zřejmě mu bude mnohem lépe o samotě.

A s vámi, samozřejmě.